1703 Svatojakubská cesta
historie a moderní Camino
Camino de Santiago (svatojakubska' cesta) je nejstarší a také nejdelší poutní cestou v Evropě. Vede ke hrobu Svatého Jakuba do města Santiaga de Compostela v západním Španělsku. Tato cesta má přes tisíc let dlouhou historii, na jejímž začátku stojí legenda o svatém Jakubovi a na jejím konci moderní sportovní doba. Za tisíc let své existence prošla poutní cesta mnoha změnami a zažila významné historické udal'osti, pomáhala lidem najít jejich cestu životem a Španělsku oprostit se od cizí nadvlády. Přesto, že byla cesta v historii několikrát zapomenuta, nezanikla zcela a v dnešní době zažívá velký rozkvět. Ročně ji prochazí tisíce poutníků z celé Evropy i ze zamoří. I když už neslouží pouze účelu, za jakým vznikla, neztratila svoje kouzlo ani pro dnešní lidi. Projít tuto poutní cestu je prý zažitkem na celý život.
Jak je psáno v Bibli, poslal Ježíš apoštoly kázat evangelium do všech koutů země a až na „konec světa". Apoštol Jakub se proto vydal do západního Španělska, které v tehdejší době bylo považováno za samý konec světa, a zde šířil myšlenky křesťanství. Když se vrátil do Jeruzaléma, nechal ho Herodes r. 44 za šíření zakázané víry popravit.
Jakubovi učedníci přepravili popraveného Jakuba zpět do Španělska a tam ho v místech, kde kázal, pohřbili. Dodnes se ukazuje kámen, u něhož byla bárka s pohřebním průvodem zakotvena.
Arabizací Iberského poloostrova se na hrob svatého Jakuba zapomnělo.
V roce 813 měl poustevník Pelayo vidění, při němž se mu zjevil hrob svatého Jakuba silně osvícený tajuplným světlem hvězd. Biskup Theodomiro z Iria Flavie nechal toto místo prozkoumat a tak byl objeven hrob apoštola Jakuba ajeho dvou žáků - Athanasia a Theodora.
Král Alfons II. (789-842) nechal nad hrobem postavit kapli, která byla později nahrazena katedrálou a klášterem. Kolem katedrály a kláštera začalo postupně vznikat město.
Objevení hrobu Svatého Jakuba přišlo ve vhodnou dobu, kdy Španělsko bojovalo proti arabské okupaci svého území. K řešení této situace potřebovalo pomoc okolních zemí, a proto král Alfons požádal sousední panovníky o pomoc při obraně hrobu svatého Jakuba. Traduje se, že v tomto boji pomohl i sám Svatý Jakub.
Podle legendy se v bitvě u Clavija (r.844) vedle krále Ramira I. zjevil na bílém koni jako bojovník sám Svatý Jakub, španělsky Santiago, a pomohl křesťanům zvrátit téměř prohranou bitvu proti armádě muslima Abdurrahmana II. ve prospěch Španělů. Od té doby se stal vojenským ochráncem, zvaným Matamoros (Maurobijec), a také patronem Rekonkvisty. Pod názvem Rekonkvista vešly do dějin boje za znovudobytí území Iberského poloostrova dosud obsazeného Araby.
Svatý Jakub byl prohlášen za patrona křesťanů na lberském poloostrově.
Mniši z vlivného francouzského kláštera v Cluny viděli v propagaci svatojakubského kultu způsob, jak upevnit křesťanský odpor vůči arabské nadvládě. Proto vyzývali křesťany k podniknutí pouti, kde jim byli po vykonání pouti uděleny plnomocné odpusky. Pro zvýšení bezpečnosti a pohodlí poutníků byly podél poutní cesty stavěny hospice, mosty a ubytovny.
Ve 12.století pouti do Santiaga ještě více zesílily, protože po vpádu Turků do Jeruzaléma se staly pouti k svatému hrobu nebezpečné, proto se hlavním poutním místem Evropy stalo Santiago.
Od samých počátků poutí do Santiaga vzniklo na území Španělska několik poutních cest, např. Francouzska, Stříbmá, Severní, Anglická a další. Cesty poutníků z evropských měst se na hranicích Španělska spojovaly a dále vedly přes hory jako Francouzská cesta s Aragonskou přípojkou nebo Severní cesta běžící po pobřeží moře.
Nejznamější a nejpoužívanější cestou je Francouzská, protože právě tudy přicházelo do Santiaga nejvíc poutníků Nejznámější a nejpoužívanější je i v dnešní době.
Ročně touto cestou projdou tisíce poutníků. Její délka na španělském území měří přes 730 km.
MODERNÍ CAMINO
V druhé polovině 20. století, přibližně sto let po obnovení poutí do Santiaga, zažívá poutní cesta do Santiaga renesanci. Katolická církev, španělská vláda a rada Evropy vyhlásily v roce 1987 Camino za celoevropské kulturní dědictví. Světově popularním se Camino stalo v roce 1989, kdy Santiago navštívil papež Jan Pavel II. Tato událost dala podnět k „znovuobjevení“ Camina a k obnově poutnické infrastruktury v Galícii a následně po celém Caminu.
Cesta byla znovu objevena a obnovuje se i infrastruktura po středověkém vzoru. I pro samotné Španěly je cesta novou věcí.
V současné době putují po Caminu každoročně tisíce poutníků. Důvodem pro jejich pouť již zdaleka nejsou jenom náboženské důvody, ale i důvody zcela moderní, jako je sport a poznání.
Důvodů, proč lidé chodí pěšky 800 km k hrobu světce, který zde pravděpodobně nebyl vůbec pohřben, je více. Zde jsou některé z nich:
- Je to poměmě levná sportovní dovolená v nádherné přírodě. Pěší turistika má své kouzlo, které doprava nenabízí.
- Umění, historie a architektura poutní cesty. Je zde k vidění mnoho historických památek z různých epoch umění, čítajících dohromady téměř tisíc let.
- Duchovní rozměry — (přitahuje mnoho příznivců alternativního životního stylu. Stále však převažují věřící křesťané.
- Ryze personální důvody (fotografování, sbírky. diplomová práce, zdraví apod.)
- Změna zaběhnutého životního stylu. Odreagování se od stereotypů všedního dne a zaměstnání.
Camino skutečné splňuje všechny představy o krásně a neobvykle stráveném času a každý, kdo se na Camino vydá, zažije cestu plnou nezapomenutelných zážitků.
Kdo bude brát pouť jako sportovní zážitek, určité nebude zklamán. Bude se pohybovat v různorodém terénu, po polních pěšinách, přes pastviny, po kamenitých cestách i kamenných uličkách starobylých měst, často i po silnici, a překoná několik horských hřebenů.
Kdo se vydá za krásnou přírodou, bude také spokojen. Sestup s Pyrenejí, rozlehlá krajina osazená vinnou révou, náhorní step, kde jakoby příroda ani neexistovala, zelené stráně, voňavé eukalyptové lesy, krásné městské a příměstské parky, vyhlídky z nejvyšších bodů krajiny na to, co jste už přešli a co vás ještě čeká.
Ovšem kdo se zajíntá o umělecko - historické památky, bude přímo nadšen. K vidění je zde nejstarší poutní hospic na Caminu z roku 1127 (přibližné v té době byla u nas postavena kaple na Řípu), v kterém můžete ještě dnes přenocovat, kamenné kříže, které ukazovaly a dodnes ukazují poutníkům cestu, zbytky římských vojenských cest, historická města z 12. století, kostelík z doby předrománské, skvostná katedrála v Leónu, kamenné sýpky v Galícii, okrouhlé kamenné domy z předkřest'anské doby ... A celá ta šňůra historických památek je korunována nejfotografovanějším objektem Camina - katedrálou v Santiagu.
A nejen to. Camino nabízí i další zajímavosti. Obec Roncesvalles, o které se mluví v "Písni o Rolandovi", běhy mladých mužů s býky ulicemi Pamplony na svátek Svatého Fermína, zástupné kostely za santiažskou katedrálu pro ty, kteří ze zdravotních důvodů neměli sílu či čas dojít až do Santiaga, ruiny "mrtvého města", kohouta a slepici chované z tradice ve zlaté kleci v příčné lodi katedrály v Santo Domingu nebo třeba kašna, z které teče místo vody víno. K nejkrásnějším zážitkům patří večerní odpočinek poutníků u společného stolu, kde každý vypráví své zážitky, radí ostatním, zapisuje si poznatky do deníčku a vychutnává si jedinečnou atmosféru společnosti poutníků z různých končin světa. A v každé poutnické ubytovně najdete knihu dojmů, kterou je zajímavé pročítat a do které můžete zapsat svoje dojmy z prošlého úseku, či napsat pozdrav svým novým známým, které jste cestou předešli.
|
Jakub Starší |
Pocházel z rybářské rodiny, ale později se (stejně jako jeho bratr Jan) stal jedním z dvanácti apoštolů.
Pro jeho vznětlivou povahu mu přezdívali "Syn Hromu". Zasloužil se o šíření evangelia na Iberském poloostrově. Byl prvním z Ježíšových učedníků, který byl pro svou víru popraven. Stalo se tak r. 41 n.l. v Palestině, na rozkaz krále Heroda Agrippa I.. Podle legendy bylo jeho tělo převezeno do země, kde působil jako misionář, a pohřbeno v nejzápadnějším cípu poloostrova, na místě, kde dnes stojí město Santiago de Compostela. Název SANTIAGO vzikl ze jména St. Jakob. COMPOSTELA pochází z latinského "campus stellae" = hvězdné pole, které prý spatřil biskup Teodomiro (podle jiných zdrojů zbožný poustevník), a díky kterému apoštolův hrob objevil. Kostel, ve kterém byly ostatky uschovány, byl vysvěcen 25. července 816 (svátek sv. Jakuba) a v letech 1075 - 1211 vyrostla na jeho místě katedrála. V roce 1993 byla Svatojakubská cesta zapsána do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví lidstva UNESCO.