2009 Polsko

Zdravotní situace v Evropě nám znemožnila cestu do Kanady a tak jsme se rozhodli blíže se seznámit se zemí v našem sousedství, s Polskem.

Vyrážíme v úterý 25.8. a naše první kroky vedou na polskou stranu Krkonoš do městečka Karpacz. Zde se seznamujeme s dřevěným protestantským svatostánkem, kostelem Wang. Původně stál v norské vesnici Vang, podle kterého dostal jméno. Na severní úbočí Krkonoš byl přestěhován v polovině 19. století a v současnosti tuto památku navštíví více než dvě stě tisíc turistů.

Další den pokračujeme na sever, zastavíme se v obci Jawor, kde se pokocháme krásami jednoho z tří kostelů Míru.

Kostely jsou pojmenovány podle vestfálského míru, který byl podepsán v roce 1648. Protestantské Švédsko donutilo císaře Ferdinanda III., Aby se v mírové smlouvě zavázalo, že umožňuje luteránům ve Slezsku provozovat bohoslužby v kostele, které si věřící na vlastní náklady postaví. Podmínkou bylo, aby byly chrámy zbudovány bez cihel, tj. pouze ze dřeva, hlíny a slámy, aby se nacházely mimo město, ale na dostřel děla od hradu (nemohly tak být využity k ozbrojenému odporu) a nesměly mít ani zvony. Roku 1652 tak vznikl kostel Boží chýše (Hütte Gottes) v Hlohově, roku 1655 kostel sv. Ducha v Jaworu a 1657 kostel sv. Trojice ve Svídnici. Kostel v Hlohově vyhořel roku 1758 a nebyl již obnoven, zbylé dva se zachovaly a za pruské nadvlády byly rozšířeny o zvonice.

Další naše zastávkou je město Poznaň, které je jedno z nejstarších polských měst. Stihli jsme si prohlédnout centrum, radnici, katedrálu, ...

Přespíme u hezkých jezer nedaleko městečka Pila a pokračujeme dále na sever až k Baltu, do městečka Trzeszac. Jsou zde hezké pláže a také zde leží ruiny kostela z 15. století. Kostel byl postaven 2 km od moře. Voda však postupně erodovala břehy tak, že se pobřeží dostalo až ke kostelu, které postupně propadávají do moře. Poslední bohoslužby se v kostele odehrály v srpnu 1874, pak byla budova vyklizena a ponechána svému osudu. Dnes zůstal stát jen fragment jižní zdi z cihel.

Následující den vyrážíme na kole podél pobřeží až k majáku v Niechorze. Je postaven na útesu mezi majáky Kikut a Kolobřeh. Maják je kulturní památkou zapsanou v seznamu kulturních památek Západopomořanského vojvodství.

Večer přejedeme k městečku Kolobrzeg, kde opět vyzkoušíme teplotu Baltu a druhý den opět na kole jedeme prozkoumat toto městečko. Nachází se zde hezký maják, malý přístav a úžasné pláže.

Další naše zastávka je městečko Mielno, kde strávíme noc. Večer se jdeme projít po kolonádě, ale díky tomu, že se jedná o vyhlášenou turistickou destinaci, to je zde jak na pouti.

Odpoledne proto přejíždějte podél Baltu dále na východ až do Slowinského NP. Po cestě ještě stihneme navštívit bunkry Blücher.

Německým nacistům se očividně zalíbilo území dnešního východního Polska. Soudě podle dochovaných materiálů i písemných svědectví, chtěli se v tomto kraji usídlit navždy. Budovali tady nejen bunkry a jiná vojenská zařízení, ale také paláce, lázeňské domy a přejmenovávali celá města.

Hlavní atrakcí národního parku Słowiński jsou písečné duny foukané z pláže na les. Rozhodně stojí za návštěvu. My měli možnost zde sledovat západ slunce a bylo to něco okouzlujícího.

Od Baltu pokračujeme na jihovýchod do městečka Malbork, kde stojí křižácký hrad, který je dominantou tohoto města, ležícího na severu Polska v Pomořském vojvodství. Obranná tvrz postavená v gotickém stylu zaujímá plochu více než 250 000 m². Skládá se ze tří částí: Podzámčí, Středního Hradu a Vyššího Hradu. Je to největší gotická stavba na světě a současně také největší stavba z cihel na světě.

Večer přijíždíme k Elblaskému kanálu. Kanál vzniklý v 19. stol. je dnes památkou hydrografického umění a opravdovou turistickou atrakcí. Z technického hlediska je nejzajímavější plavební tratí nejen v Polsku. Má jediné fungující ve světě kanálové technické zařízení: svážné dráhy, propustě, jezy, bezpečnostní vrata. Pro překonání velkého rozdílu úrovně vody bylo vybudováno pět svážných drah; lodě je překonávají na speciálních vagonech, pohybujících se po kolejnicích. Délka kanálu z Ostrody do Elblagu činí 80 km.

Rozdíl mezi hladinami překonávají lodě - po souši. Elblaský kanál je světová rarita. Lodě po šikmých kolejnicích překonávají až 100-metrový výškový rozdíl mezi hladinami. Pasažéři z lodě vůbec nemusí vystoupit.  Je to jediné činné zařízení na světě. V podstatě byly vybudované jen dva takovéto kanály. Podobný kanál existoval na hranicích Kanady a USA, ale zde již toto zařízení nefunguje.

Nám se podařilo toto zařízení si prohlédnout nejen z venku, ale  díky velmi ochotné obsluze i včetně celého mechanismu fungování. A protože jsme přenocovali v těsné blízkosti, mohli jsme několikrát sledovat, jak celé zařízení perfektně funguje.

Další naší zastávkou je Vlčí doupě, kde byl také spáchán jeden z atentátů na Hitlera. Je zřejmé, že se nejlépe nacisté cítili právě v bývalém východním Prusku. V palácích a vilách sídlili ministři německé vlády i velká část generality. Pro případ útoku pro ně Hitler nechal vystavět celé městečko, složené z několika desítek pravidelně umístěných bunkrů. "V době druhé světové války se tady nacházelo velení německé armády. Tady sídlili všichni generálové, kteří veleli útoku na Sovětský svaz nebo operacím v Africe. Bunkry sloužily jako kryt pro případ leteckého útoku. Stropy a stěny mají tloušťku osm metrů - tyto stavby jsou proto prakticky nezničitelné.

Němci si byli svým stavitelským uměním tak jistí, že se ani nenamáhali zakopat bunkry pod zem. Generálové si toto místo vybrali proto, že vysoký les bunkry zamaskoval a jezero Mamry nabízelo komfortní odpočinek po službě. Je to velmi příjemné místo, které zároveň splňovalo hlavní Hitlerovu podmínku: nachází se méně než čtyřicet kilometrů od jeho bunkru v Gierloži. Generálové mohli kdykoli odjet na poradu a na setkání s Hitlerem, a to autem po silnici nebo vlakem po železnici.

V těsném sousedství bunkrů stálo kino, nemocnice, hotel pro důstojníky, kteří přijížděli z fronty, kasino a telefonní ústředna. V té době šlo o nejmodernější telekomunikační zařízení firmy Siemens. Nacisté měli přímé spojení s východní frontou, západní Evropou a Berlínem. Generálové měli k dispozici veškeré informace a mohli odsud plánovat válečné operace.

V technických řešeních projevili nacisté značnou vynalézavost. Na dně Baltského moře dodnes leží obrovský měděný kabel, který byl schopen zásobovat elektřinou většinu německých strategických objektů na pobřeží pro případ jejich odříznutí ze strany vnitrozemí. Tyto a další stopy fašistické přítomnosti dokreslují, s jakou důkladností Němci plánovali a uskutečňovali ovládnutí Evropy.

Atentát na Hitlera z 20. července 1944 byl zorganizovaný odpůrci režimu, kteří se rekrutovali především z řad armády. Měl na něj navazovat státní převrad, přičemž spiklenci doufali, že se jim poté podaří vyjednat mír se západními spojenci. Akci pod názvem Valkýra jsme si připoměli ještě večer shlédnutím stejnojmeného filmu.

Vlastní atentát provedl plukovník  Claus Schenk von Stauffenberg . Neúspěch atentátu, z něhož Hitler vyšel jen lehce raněn (za to mohla jednak slabá nálož, jednak fakt, že v průběhu porady někdo kufr s výbušninou odsunul tak, že Hitler před výbuchem ochránil masivní dubový stůl), znamenal fakticky i neúspěch chystaného převratu a v muzeu je toto velmi dobře zaznamenané.

Další oblastí, kterou jsme navštívili jsou Mazury. Konkrétně městečko Gyzicko, které je hlavním centrem této oblasti. Tu prozkoumáváme na kole a další den se ještě posouváme dále na jih k jezeru Sniardwy, abychom si užili i koupačky v čisté vodě.

Dále na jih se nachází známý Solný důl Wieliczka, který se nachází pod městem Wieliczka v blízkém okolí Krakova, což je památka, kterou jsme nesměli vynechat. Byl v provozu od 13. století do prvního desetiletí 21. století, kdy byla z důvodu vysokých nákladů těžba soli ukončena. Patří k nejstarším světovým solným dolům vůbec a je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Poslední naše zastávka byla v Osvětimi. Auswitz byl komplex německých nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů fungujících během druhé světové války na území anektovaném Třetí říší na jihozápadě Polska po jeho obsazení roku 1939.

Původní tábor bylzaložen v bývalých kasárnách ve městě Osvětim dále šedesát kilometrů západně od Krakova na území provincie Slezsko. Následně byl vybudován nedaleký Auswitz II neboli Auswitz-Birkenau, jeden z největších nacistických vyhlazovacích táborů nazvaných podle vesnice Březinka. Auswitz III označuje pracovní tábor Monowitz-Buna, kromě těchto tří základních táborů patřila do komplexu i řada dalších pobočných táborů. Toto pamětní místo by měl vidět jednou za život každý.

Na závěr jsme ještě přespali u Odry a pak už jen cesta domů.