2210 Putování Afrikou II - díl 3. Přes národní park Chobe ke Křovákům

Dojetím k Victoria Falls jsme dosáhli dalšího našeho milníku a zároveň se dostali na nejvzdálenější bod naší cesty při druhém putování Afrikou. Nyní nás čeká návrat podél řeky Zambezi stejnojmenném národním parkem, následný přejezd zpět do Botswany a přes národní park Chobe, kde se nachází největší koncentrace slonů na světě, přejet do pouště Kalahari s finálním cílem navštívit místní Křováky, které všichni známe díky filmu “Bohové musí být šílení”.

Od Viktoriiných vodopádů jedeme podél řeky Zambezi na západ a po krátké chvíli vjíždíme do stejnojmenného národního parku. Při cestě potkáváme opět mnoho zvířat a večer nacházíme skvělé místo k nocování přímo u řeky. Vyháníme opice, aby nám nesnědli večeři a kocháme se nádherným západem nad řekou. 

Ráno zkoušíme krátce rybařit a již při třetím náhonu máme štěstí a vytahujeme cca 60 cm dravou rybu s hrůzostrašnými zuby. Následně zjišťujeme, že se jedná o Tiger Fish, dravou rybu, která jako jediná umí ulovit malého ptáka nad vodou. Zjišťujeme, že je jedlá - bude skvělá večeře.

Pokračujeme parkem Zambezi až na hranice s Botswanou a po jejím překonání krátce na to vjíždíme do jednoho z nejhezčích parků v Africe, do N.P. Chobe. Nezklamal. Opět se v blízkosti vody setkáváme s neuvěřitelným množstvím všech možných zvířat, nicméně sloni převládají. Kam oko dohlédne samí sloni.

Opět nocujeme v parku přímo u řeky v divokém kempu se jménem Ihaha, který jsme si zarezervovali v předstihu. Při večeři máme před sebou pláň plnou zvířat, jako by člověk seděl v ohromném IMAXu. Při západu slunce přímo k nám přichází další stádo slonů, v řece hroši … Úchvatný pohled.

Následující den nás čeká přejezd parkem více jak 250 km, a proto plánujeme použít jednu z hlavních cest, které parkem vedou. Jaké je naše překvapení, když zjišťujeme, že po cestě již delší dobu nikdo nejel a průměrná rychlost je 20 km/hod prakticky trvale v hlubokém písku. Bylo to hodně náročné. Dvě proražené gumy, kromě zvířat jsme nepotkali ani živáčka. 

Již za šera nalézáme první kemp hned za branami parku, kde jsme úplně sami. Majitel je velmi milý, poskytuje nám dříví na oheň a upozorňuje nás na hyeny, které pravidelně kemp navštěvují. Ale při večeři se ukazuje, že daleko větší problém jsou škorpioni, kteří jsou neskutečně rychlí. Jsme utahaní a tak raději jdeme spát.

Následující den dopoledne přejíždíme hranice do Namibie. Pro přespání máme vytipovaný kemp Livingstone, kam přijíždíme relativně brzy, a proto ještě jedeme do nedaleké místní vesničky, abychom zkusili opravit alespoň nějaké proražené kolo a případně si dali pivko s místními chasníky. Daří se nám obojí. Napřed nás zaujme porcování celé krávy na návsi vesnice. Zastavujeme, abychom si udělali fotku a zároveň zjistili, zda-li mají ve vsi pneuservis a kde najdeme hospodu. Od místní slečny získáváme info, kde nám pomůžou s pneu a do baru musíme prý hned na návsi, kde bar vlastní její bratr. 

Po hodině, kdy nám čtyři experti opravili za hodinu jednu gumu, jsme se vrátili na náves. Mimochodem kolo jsme jim museli povolit sami, protože na montpáce viseli všichni a šroub, který utáhl Matěj při výměně se ani nehnul. Byla to velká zábava. Našli dvě díry a tak oprava byla za příplatek, zaplatili jsme v přepočtu 75 Kč.

V místním baru jsme již byli s napětím očekáváni. Dali jsme si pivo a začali s místními diskutovat. Bar se začal velmi rychle plnit a během chvíle jsme měli pocit, že se na nás přišla podívat celá vesnice. Rozdali jsme pár piv a zábava se skvěle rozproudila. Po chvíli Vašek ovládl mixážní pult a celou vesnicí zněly songy Hanky Zagorové či Wohnouti. Všichni byli nadšení. Nakonec dorazil i náčelník vesnice a vypadalo to, že každý z nás dostane manželku i s barákem a budeme přijati do obce jako čestní občani. Upravili jsme proto strategii a bleskově jsme bar opustili. Opět skvělý zážitek.

Další dva dny nám trvalo, než jsme narazili v poušti Kalahari na dlouho očekávané Křováky. Domlouváme si nocleh na jejich území a domlouváme si přátelské setkání s tím, že bychom rádi poznali některé jejich zvyky a zkušenosti. Jsou skvělí. Děti se učí ve škole, takže většina z nich uměla anglicky, a proto se velmi rychle domlouváme, jak strávíme pozdní odpoledne. Ukazují nám, jak se vyrábí lovecké nástroje, jak se loví a nakonec dorazí i dívky, které nám předvádí jejich šperky. Samozřejmě s cílem nám je prodat. Neodoláme a pár věcí kupujeme, protože mít náramek z ústřic, které jsou tisíce let staré, protože je hledají v poušti, kde dříve bylo moře, hned tak někdo nemá.

Skvěle si rozumíme, a proto vybranou skupinu zveme večer k nám na večeři. Byla to výborná diskuse o způsobech jejich života, o problémech, které musí aktuálně řešit, o výchově dětí, …

Nevím, jak to zjistili, ale při snídani jsou s námi zase. Ukazují nám, jak se rozdělává oheň bez sirek a zapalovače, jak se loví koroptev, … Myslím, že bychom u nich pár dní dokázali strávit, ale čas nás začíná tlačit, a proto před polednem pokračujeme v naší cestě na jih.

Plánujeme vystopování nosorožce a proto zajíždíme do privátního resortu v blízkosti stolové hory Waterberg. Moc hezké místo, kde si uděláme několikakilometrový trek v přírodě s ujištěním, že kromě antilop a opic nic nebezpečného nepotkáme. NAbídka na stopování nosorožce je šílená - požadavek zaplatit 2 tis. Kč/osobu s garancí, že nosorožce uvidíme. Digitální technologie a čipy v dnešní době dokážou v kombinaci s GPS satelity zázraky. Po zážitcích z minulých dní , kdy jsme viděli zvířata ve volné přírodě, tuto drahou show s díky odmítáme a jdeme si dát pivo k bazénu.

Poslední večer trávíme na farmě, která patří německému farmáři a její zajímavostí je, že na pozemku se nachází dinosauří zkamenělé stopy více jak 216 mil. let staré. Opravdu zajímavé. Nicméně stejně zajímavé je vyprávění farmáře o životě v Namibii. O tom, jak ho černoši přepadli, jak je používá na práci, jak řeší lékařskou pomoc. Do nejbližšího města je to 100 km, on má štěstí, soused má vrtulník a když dostal infarkt, zachránil mu život.

Poslední den si dáváme poslední stejky z různých antilop, ze zebry, z krokodýla a testujeme, jaké maso je vlastně nejlepší. Všechny jsou skvělé.

Co říci závěrem: Putování jižní Afrikou byl nezapomenutelný zážitek. Podařilo se nám dosáhnout všech vytčených cílů a postupně jsme viděli v deltě Okavango všechna zvířata, podívali jsme se k Victoria Falls (říká se, že kdo u nich nebyl, jako by nebyl v Africe), viděli jsme ohromná stáda volně žijících slonů a také jsme měli možnost diskutovat s pravými Křováky. Úžasné. Slovy se to popsat nedá, to se musí prostě zažít.

Detailní cestopis s fotkami je možné vidět ZDE.

A krátké zatím surové video je možné vidět ZDE.