Další ráno začala první etapa závodu, která vedla od Dunaje k jezeru Garda, k Ristorante Garni Erta. Skvělé stání na farmě obklopené vinicemi s dominantou v podobě středověkého hradu, který se tyčí nad městem Sabbionara. Posádky, které dorazily na místo dříve, se ještě stihly dojít podívat na hrad a rozhlédnout se po krajině. Večer jsme strávili v restauraci přímo na farmě, kde se podávaly místní speciality a lokální víno. Po večeři proběhl i první soutěžní kvíz přichystaný účastnicemi výjezdu.

Ráno nás čekal delší přejezd do Pisy cca 350 km, cílem této etapy byl Camping Village Torre Pendente, což je kemp, který se nachází mezi slavnou věží a přírodním parkem San Rossore. Pisa je významné toskánské město na severozápadě Itálie ležící na obou březích řeky Arno. Známá je především díky Šikmé věži neboli Torre Pendente, která je celosvětovým unikátem. Název „město zázraků“ se může zdát poněkud zavádějící, avšak nejznámější památky Pisy se nacházejí právě na jejím náměstí, které nese název Piazza dei Miracoli (Náměstí Zázraků). Do kempu jsme dojížděli postupně, a tak kdo chtěl už se vydal na prohlídku města a zkontrolovat náklon věže, někdo jel k moři a do města vyrazil až k večeru.

Po snídani v Pise se přesouváme do městečka Lucca, kde si historické centrum prohlížíme na kole. Lucca je hned vedle Pisy další perlou toskánského regionu. Město je poměrně maličké, rozkládá se zhruba na 185 km čtverečních a obývá jej circa 86 000 obyvatel. Pokud bychom se podívali na mapu, našli bychom město Lucca mezi městy Pisa a Florencie. Lucca byla s největší pravděpodobností založena již Etrusky, přičemž jméno města můžeme odvodit z etruského slova „luk“ neboli močál/bažina. V roce 180 před naším letopočtem se z Luccy stala římská kolonie, přičemž právě zde uzavřel roku 56 před naším letopočtem Caesar smlouvu s Pompeiem a Crassem. Jednalo se o takzvaný „první triumvirát“ (v překladu „vláda tří mužů“), kdy se Julius Caesar tajně domluvil s velice bohatým obchodníkem Markem Liciniem Crassem a lidem obdivovaným vojevůdcem Pompeiem Velikým, aby si vládu v Římě takříkajíc „rozdělili, “ což mělo za následek, že Caesar byl následně zvolen konsulem a jeho dcera Iulia se provdala za Pompeia.

Při přesunu do dalšího kempu, ještě někteří z nás navštívili malé městečko Vinci, kde stojí za návštěvu muzeum Leonarda, kde jsou k vidění snad všechny jeho prototypy různých strojů - jeřábů, zdymadel, děl, ... Leonardo da Vinci, rodným jménem Leonardo di ser Piero (15. dubna 1452 Anchiano u Vinci, Itálie – 2. května 1519 Le Clos Lucé u Amboise, Francie) byl italský malíř, čelný představitel renesanční malby, mimo jiné autor nejslavnějšího obrazu všech dob, portrétu zvaného Mona Lisa (kolem 1503–07, Louvre, Paříž). Proslul také jako všestranná renesanční osobnost: vedle malířství byl i sochař, architekt, přírodovědec, hudebník, spisovatel, vynálezce a konstruktér. Nemalou měrou se podílel také na zdůrazňování práv zvířat, s čímž pravděpodobně souvisel i jeho možný vegetariánský jídelníček. Leonardo byl nadaný v mnoha různých oborech, počínaje malířstvím přes sochařství, stavitelství, hraní na loutnu, a v neposlední řadě byl také výborný vynálezce. Jako vědec předznamenal činnost Galilea Galileie, Francise Bacona, Isaaca Newtona a dalších. Měl správnou představu o pohybu planet, gravitaci, vlnění, hoření, o koloběhu krve atd. Jako vynálezce předvídal nebo navrhl princip bagrů, odstředivky, dmychadla, zemních vrtáků, kolesové lodi, letadla, padáku, potápěčského úboru, rýhované hlavně, šlapacího soustruhu, tiskařského lisu, závitníku a závitnice, tkacího stroje a mnoha dalších. Nakreslil spoustu různých skic, plánů či vynálezů, které se realizovaly až v 19. nebo 20. století. Leonardo da Vinci po sobě zanechal mnoho nedokončených maleb i vynálezů, a něco se i za ta staletí ztratilo – výzkum Leonardových deníků není dodnes ukončen. Zachovalo se 3 500 svazků technických náčrtků a 48 dosud nalezených svazků rukopisů a poznámek, které psal velmi drobným písmem a jako levák v protisměru zprava doleva, některé jsou považované za šifrované.

 V odpoledních hodinách jsme se všichni sešli v kempu ve Florencii, kde jsme oslavili "pálení čarodějnic". 1. máje jsme se i přes nepříznivé počasí vydali tzv. šatlem do Florencie, která je označována jako kolébka italské renesance a považována za hlavní evropské město umění. Dějiny města jsou spojeny se slavnými jmény středověku, jako je například Dante, Michelangelo, Galileo, Botticelli či Machiavelli. Jejich a mnohá další umělecká díla jsou umístěna v řadě zdejších muzeí, galerií a kostelů. Florencie, jež se stala metropolí Toskánska, se rozkládá na řece Arno. Město bylo založeno v roce 59 př. n. l., v raném středověku se stalo městským státem a 13. a 14. století pro něj bylo dobou vrcholného rozkvětu. Vládu nad Florencií získala tehdejší mocná bankéřská rodina Medicejů. Jejich zásluhou rostla vzdělanost a Florencie se stala kosmopolitním a kultivovaným evropským městem. V 15. století se Florencie proměnila v pokladnici renesančního umění a v kulturní centrum celé severní Itálie. Historické centrum města je od roku 1982 zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO.

V úterý ráno po cestě do San Gimignano děláme krátkou zastávku ve vinařství Antinori, kde testujeme pravé Chianti Classico.

Následně přejíždíme na parkoviště u Birrerie nedaleko San Gimignano, kde máme domluvenou společnou večeři.

Po zaparkování skoro všichni vyndali kola a vyrazili do kopce obdivovat krásy malebného městečka San Gimignano, které se stalo slavným i díky věžím, které tu stavěly jednotlivé šlechtické rodiny. Pravda, z původních více než sedmdesáti obranných staveb se dochovalo do dneška jen čtrnáct, ale zato některé se pnou až do padesátimetrové výše a ukazují na slávu, se kterou kdysi vznikaly. Pokud máte rádi víno, určitě neodoláte okolním vinicím. V jedenáctém století jen maličká osada, ale už jen během pár generací tu bylo středně velké město – už jen z toho důvodu, že obchodníci převáželi šafrán z dalekých krajin a samozřejmě i produkovali špičkové víno. Paláce a věže dokazují, kdo tu vlastně žil. Snad jen škoda, že sláva města v patnáctém století začala trochu blednout, ale díky tomu se tu také zachoval celkem originální skanzen.

Od San Gimignana se přesouváme do Sieny. Po cestě děláme zastávku v Monteriggioni. Středověké Monteriggioni, jehož zdi jsou ve tvaru královské koruny, stojí na vrcholu nízkého kopce. Svahy jsou zde poseté olivovníky a vinnou révou. Už ze silnice je opevnění pěkně vidět a nádherně se vyjímá v podzimní krajině. Opevněné město bylo založeno v roce 1213 obyvateli města Siena. Vesnice se od svého založení nezměnila a nikdo z ní naštěstí neudělal skanzen. Obyvatelé zde po generace žijí ve svých domech. Mezi lety 1213 až 1219 se z důvodu obrany před florentskými vojsky staví okolo Monteriggioni masivní kamenná zeď s obvodem 570 metrů. Je 20 metrů vysoká a dva metry široká. Její součástí bylo 15 věží, z nichž se 4 nedochovaly. Opevnění bylo postaveno tak dokonale, že s výjimkou několika drobných oprav, které byly provedeny v 16. století, nebylo potřeba žádné obnovy. Fasáda stěn je stále původní.

V Sieně jsme postupně zaparkovali do rezervovaného kempu, někteří už se v podvečer vydali na prohlídku města, někteří grilovali a užívali si příjemného večera. Příjemně nás překvapil i místní vedoucí kempu, který když viděl, že popíjíme červené víno, přijel po chvilce zpět na golfovém vozíku a přivezl nám krabici červeného vína na zpříjemnění večera.

Další den věnujeme prohlídce Sieny. Kam jsme se přesunuli místní hromadnou dopravou, kde zastávka je cca 100 m od kempu. Siena se nachází se v půvabné krajině a výjimečná je především díky svému středověkému rázu a množství historicky cenných památek, které se zachovaly až do dnešních dnů. Siena je na Seznamu památek světového dědictví UNESCO.

Město údajně založil Senus, syn Rema, jednoho ze zakladatelů Říma. Ve skutečnosti bývala Siena etruskou osadou, která byla později ovládána Římem. Legendě, populárnější než historie, vděčí město za celou řadu soch vlčice Lupy, zvířete, které odkojilo Romula a Rema. Vzkvétající obchod zapříčinil, že ve středověku se ze Sieny stalo jedno z nejvýznamnějších evropských měst, ve kterém se hojně stavěly paláce i církevní budovy. Naneštěstí bylo město ve 14. století zasaženo morem, jenž si vyžádal více než 70 tisíc životů. V 16. století význam Sieny poklesl, protože do popředí se dostala Florencie. Zachování středověkého rázu města, který dodnes jezdí obdivovat tisíce turistů, mělo dvě zásadní příčiny. Město se zaprvé vyhnulo bombardování II. světové války a za druhé, díky úpadku města se tu od 16. století příliš nestavělo a nemodernizovalo.

Prohlídka města byla moc hezká a vřele doporučujeme.

V pátek byl přesun na souřadnice parkoviště, kde po zaparkování všech vozů, bylo na plánu udělat společnou fotku všech účastníků Rallye a jejich vozů. Po se všichni začali řadit do kolony a od nejmenších po největší jsme vyrazili na odsud kousek vzdálené parkoviště u vinařství Via Vicchiomaggio, parkoviště nebylo úplně veliké a tak se někteří vydali ještě o kousek víš zakempovat do vinic.

Návštěva vinařství Via Vicchiomaggio byla jedním z vrcholů celé Rallye, kde jsme po prohlídce sklepů absolvovali v zámeckých prostorách společnou večeři. Počátky Castello Vicchiomaggio, kdysi pojmenované Vicchio z Langobardů, se datují zhruba do roku 1400, jak je uvedeno na některých starověkých dochovaných pergamenech. Jeho poloha na vrcholu kopce s výhledem na Val di Greve, pouhých 18 km od Florencie a 38 km od Sieny, se v průběhu staletí ukázala jako velmi strategická poloha. Díky pečlivé obnově je zachovalý a byl uznán jako národní památka. Ve středověku Castello Vicchiomaggio prokázal zásadní význam svého postavení tím, že hrál zásadní roli při obraně Florencie během konfliktů se Sienou. Později se stal exkluzivním renesančním zámečkem a dosáhl maximálního lesku. Během tohoto období bylo navrženo přidat slovo „Maggio“ k původnímu názvu „Vicchio“ na památku Maggiolate z Calendimaggio. V jeho dlouhé a slavné historii na zámku pobývalo mnoho celebrit, včetně Leonarda da Vinciho a Francesca Rediho. Leonardo da Vinci pobýval v Castello Vicchiomaggio během období, kdy maloval své mistrovské dílo, Monnu Lisu. Castello Vicchiomaggio je známým výrobcem mezinárodně uznávaných vín. Víno se na zámku vždy vyrábělo a jeho majitelé John a Paola Mattovi zasvětili svůj život zachování této staleté tradice.

V sobotu 6.5. byl přesun z Toskánska k Benátkám, konkrétně do kempu Fusina, odkud jsme pluli lodí navštívit Benátky.

V Benátkách byl zajištěn dvouhodinový výklad, který je zakončen posezením v místním baru. Benátky jsou městem nacházejícím se na severovýchodě Itálie a jsou hlavním městem regionu Benátsko (Veneto). Historické městské jádro leží na ostrovech v laguně, na březích laguny jsou pak novější části města. Město je protkáno kilometry vodních kanálů, které křižuje na 400 mostů. Zdejší domy stojí většinou na dubových kůlech zanořených do moře. Díky své poloze byly Benátky po staletí rukojmím větrů a rozmarů moře. Protože hladiny moře stále stoupají, trápí čas od času Benátky jev zvaný acqua alta neboli vysoká voda.

Po návratu z Benátek někteří přibrzdili u místního baru, kam nakonec přišli všichni účastníci a poslední večer Rallye TOSCANA 2023 jsme zakončili společnou party.

Ráno po snídani se postupně posádky vypravily na cestu, někteří rovnou domů, někteří si po cestě udělali ještě zastávku na přespání.

Bylo to skvělé.