1507 Norsko
Cílem cesty bylo užít si krásné norské přírody, dosáhnout několika vytčených sportovních met a pořídit nespočet záběrů, které bude možné používat pro naše aktivity.
1.7. Cesta k trajektu
Vyrážíme 30.6. v odpoledních hodinách, abychom vzdálenost do dánského přístavu Hirtshals, odkud nám jede trajekt do norského Kristianstandu rozložili do dvou dnů, protože se jedná o vzdálenost 1200 km. Na cestu nám svítí sluníčko a je krásných 27 stupňů. Zjišťujeme, že nám v autě nefunguje klimatizace, ale utěšujeme se, že přeci jedeme na sever, kde nemůže být zase až takové horko.
První den jsme urazili 480 km, čímž nám do cíle zbývá 720 km. Ve středu, 1.7., ve večerních hodinách stavíme na písečné pláži nedaleko přístavu jen pár metrů od moře (GPS 57.589467°, 10.028805°). Přestože teplota vody určitě nemá příjemných 27 st, jdeme se vykoupat. Po cestě je to příjemná lázeň. Pak už jen využíváme romantického místa k siestě a focení při západu slunce.
2.7. Trajekt a první den v Norsku
3 hodiny trvající trajekt byl velmi pohodový. Cesta s opalovačkou na horní palubě, s plzeňskou dvanáctkou a lahví šampáňa utekla velmi rychle.
V pozdních odpoledních hodinách jsme ještě popojeli k fjordu Jossingfjorden, kde jsme zkusili své štěstí při lovu ryb a někteří si prohlédli 200 let staré obydlí zaklíněné pod převislou skálou.
3.7. Stavanger
Dopolední zábavu zajistila Jíťa vyvrknutým kotníkem. Návštěva nemocnice dopadla dobře, ukázalo se, že nic není zlomené. Stihli jsme si prohlédnout centrum města, které se pyšní zejména historickou čtvrtí dřevěných domů a křivolakých uliček Gamle. Odpoledne jsme pak přejeli k Lysebotnu, kde jsme strávili skvělý večer u vodopádu.
4.7. Kjerag
Ranní probuzení do sluncem rozzářeného dne bylo úžasné. Modrá obloha, příjemné teplo. Na trek ke Kjeragu, zaklíněnému balvanu ve skalní rozsedlině 1000 metrů nad fjordem, jsme vyrazili před devátou hodinou. 5 hodin trvající zajištěná cesta s převýšením 600 metrů byla skutečným zážitkem. Po cestě jsme překonali dvě sedla, několik sněhových polí, našli jednu cache a těsně před cílem shlédli jednoho blázna ve wingsuit, který se vrhnul do fjordu z 1000 metrů vysokého útesu, aby proletěl v těsné blízkosti vodopádu a následně přistál na planince hned u fjordu. Fotka na balvanu nad fjordem nám byla plnohodnotnou odměnou za námahu.
5.7. Preikestolen
Opět hned ráno vyrážíme na skalní kazatelnu. Kamenný útvar o rozměrech 25 x 25 metrů, tyčící se 600 metrů nad fjordem. Počasí nám opět přálo. A protože jsme tento trek již absolvovali před 7 lety, mohli jsme srovnávat. Bohužel, tato atrakce je tak profláklá, že na cestě člověk potkává více turistů než je zdrávo. V místech, kde se v minulosti překonávaly náročné skalní bloky dnes vede solidní kamenný chodník se schody. Zřejmě není daleko okamžik, kdy bude zrealizován připravovaný projekt, kdy má být na fjordu vybudován přístav pro výletní lodě a na kazatelnu má vést lanovka.
V odpoledních hodinách jsme přes dva trajekty dojeli až do městečka Sauda, kde jsme si vyhlédli hezké stání v místní marině. Před městečkem jsme si nafotili vodopád Svandalsfossen, který si hlavně děti užili, protože se koupali v jeho vodní tříšti. Při západu slunce jsme si dali rybu, kterou Matěj chytil ve fjordu a večer poseděli u ohně. Další moc hezký romantický večer.
6.7. Přejezd k Sunndalu
Po předchozích náročných dnech jsme vyhlásili relaxační dopoledne. Někteří se věnovali chytání ryb, mladší využili dostupné wifi a zbytek se oddával bohaté snídani. Odpoledne jsme se chtěli přesunout k městečku Sunndal po vyhlídkové silnici, avšak ta byla uzavřená, čímž jsme místo 100 km museli absolvovat 170. Odměnou nám byly dva krásné vodopády.
7.7. tůra k ledovci
Velmi působivá 10 km dlouhá trasa kolem ledovcového jezera Bondhusvatnet až k ledovcovému splazu Bondhusbreen. Převýšení 400 metrů opět prověřilo naší kondici. Po návratu jsme se ještě delší dobu kochali okolní krásou při obědovém pikniku
Na večer jsme přejeli do městečka Tyssedal, kde jsme přenocovali na molu u musea největší vodní elektrárny. Grilovačka a ohýnek se postupně stal naším pravidelným večerním koloritem.
8.7. ferrata v Tyssedal
Ferrata vede podél potrubí, které slouží pro jednu z největších vodních elektráren v Evropě. U jejího musea jsme stáli na břehu fjordu přes noc. Vlastní přístupová cesta je v pohodě, dle doporučení jsme auta nechali u školy v Tyssedalu a po 15ti minutách jsme již šplhali vzhůru k horním domkům elektrárny. Ferrata je velmi dobře zajištěná, absolvovali jsme jí i včetně dětí. Celý výstup nám trval dvě hodiny a po svačině a odlovené kešce jsme cca hodinu sestupovali po pohodlné cestě zpět k autům. Večer jsme chtěli přejet na parkoviště pod Trollí jazyk, avšak cesta je úzká a pro obytná auta uzavřená, proto jsme byli nuceni přespat u místního sportoviště.
9.7. Trek s ferratou na Trolltungu - Trolí jazyk
V 9.20 jedeme autobusem z Tyssedalu na parkoviště Skjeggedal, odkud startuje trek na Trolí jazyk. My vyrážíme podél jezera Ringedalsvatnet. Po cca 1.5 hodině, když se přejde přes dřevěnou lávku začíná vlastní nástup k ferratě. Jde se často korytem řeky po velikých balvanech a často se překonává vodní tok. Protože teklo docela dost vody, byla tato pasáž docela náročná. Po hodině stoupání a skákání z balvanu na balvan jsme se dostali k vlastní ferratě. Trasa od jezera k ferratě není značená a je nutné se držet pouze kamenných mužíků, které občas naznačují cestu. Cestu též komplikují sněhová pole. Vlastní ferrata je velmi vzdušná, ale velmi dobře zajištěná s mnoha kramlemi. Po 1.5 hodině jsme na náhorní planině, kde je souvislá vrstva sněhu. Po dalších 20ti minutách už stojíme na Trolím jazyku (norsky - Trolltunga).
Vyhlídka, kterou Vám poskytne Trolí jazyk je opravdu úchvatná. Nedivíme se, že tato scenérie láká fotografy z celého světa. I my zde pořizujeme velké množství fotografií, posvačíme a pak se už vracíme po velmi dobře značené cestě zpět po náhorní planině k parkovišti. Jedná se o 11 kilometrů dlouhou trasu sněhem s finálním sestupem po kamenných rozblácených schodech. Celková trasa dle GPS měřila 25 km, převýšení 750 metrů a trvala nám 10 hodin. Shodli jsme se na tom, že to byl jeden z nejhezčích treků, který jsme kdy absolvovali.
10.7. přejezd z Tyssedalu do Viku
Po vydatné snídani opouštíme Tyssedal a vyrážíme směr Vik. Fjord překonáváme přes lanový ohromný most, po cestě se kocháme úžasnými výhledy, vodopády a horskými říčkami. V odpoledních hodinách přijíždíme do Viku, kde si prohlížíme dřevěný norský kostelík Hopperstad church. Je krásné slunečné počasí, a tak parkujeme u fjordu, kde si užíváme tepla, chytáme ryby, a protože je dostupná wifi, likvidujeme pracovní resty. Večer nám zpestří svým představením delfíni, kteří dovádějí ve fjordu, kterou společně s námi sleduje fretčí rodinka. Se západem slunce a s panoramatem zasněžených kopců to byla kouzelná podívaná.
11.7. z Viku do Loenu
Po ranní prohlídce městečka a vydatné snídani vyrážíme směr Loen. Po 10ti km překonáváme fjord pomocí dalšího trajektu a za nedlouho již šplháme serpentinami nad Vetlefjord. Na vrcholu Norové budují velkorysý neuvěřitelný viewing point.
Po cestě postupně míjíme nespočet vodopádů, kocháme se krásnými výhledy na fjordy a zasněžené planiny. Norská příroda je opravdu úchvatná.
12.7. ferrata v Loenu
Snad nejhezčí ferrata, kterou jsme v Norsku absolvovali. Celková túra nám trvala7 hod, ale pravdou je, že jsme měli děti (11 a 14 let a ještě jsme čekali při nástupu, protože jsme došli skupinu s průvodcem). Můžeme potvrdit, že obtížnost je C/D, na ferratě nejsou prakticky žádné umělé vstupy, ale i s dětmi se dá absolvovat. Samozřejmě zážitkem je nejdelší ferratový most v Evropě, který má 120 metrů a za zmínku stojí též úplně nově udělaný most ze tří lan, který je v samém závěru a má cca 30 metrů. Určitě není pro měkčí povahy, i když naše děti si jej velmi užili. Nicméně se dá obejít.
GPS parkoviště: 61°52’19.7″N, 6°50’47.1″E . Můžeme potvrdit, že se tato ferrata nejvíce blíží sportovním rakouským ferratám s úžasnými výhledy a skutečným lezením. Kramlí je málo. Mosty jsou dobře zajištěné, stejně jako celá ferrata.
13.7. Geirangerfjord a pohoří Jotunheimen
Po přenocování u městečka Hjelle, kde jsme si prohlédli staré norské dřevěné domky a večer relaxovali u jezera, jsme se vydali trollí stezkou (norsky Trollstigen) do městečka Geiranger. U fjordu nás však poprvé zklamalo počasí, kdy celý fjord byl zahalen v mlze a tak jsme toho moc neviděli. Prošli jsme si nábřeží městečka, navštívili pár krámků a vyrazili směr Turtagro. Do oblasti, která je u Norů vyhlášená pro divoké kempování a hezké treky. Při vjezdu do národního parku Jotunheimen, začalo přibývat sněhu a při překonání pasu v nadmořské výšce 1 400 m.n.m. ho již bylo stejně jako u nás v zimě na Šumavě. Škoda, že s přibývajícími metry přibývalo též mlhy.
14.7. Jotunheimen a Geirandenvilla
Přejezd přes velké národní parky Norska je též velký zážitek. Nekonečné pláně sněhu, velké množství vodopádů, skalní útvary, ...
15.7. Trolí jeskyně
Jedeme stále na jih. U jezera Ferysfatnet dáváme hezkou idylickou procházku k Trolím jeskyním. Trek v mírně zvlněné krajině s množstvím jezer a lesů nám trvá 2.5 hodiny a na konci naměříme 7.5 km. Výhledy na jezera jsou úžasné. Večer ještě popojedeme kousek na jih, a nacházíme kouzelné místo na přespání přímo u řeky.
16.7. Trajekt
Ráno si dopřáváme siesty a kolem 11. hodiny vyrážíme na trajekt, který nám jede v odpoledních hodinách. Nedaleko Kristianstandu ještě stíháme příjemný oběd u severního moře a pak už jen nalodění a rychlostí 50 km/hodině přejezd do Dánska
17.7. Dánské pláže a přejezd do Německa
V Dánsku ještě stihneme otestovat místní pláže a pak už jen relativně nudná cesta domů.
Summary:
- opět jsme se utvrdili, že norská příroda je fantastická a pokud jen trochu vyjde počasí, stojí to za námahu Norsko navštívit
- v Norsku je draho. Nejen jídlo, ale i nafta, trajekty, parkování .... Za vše se musí platit.
- v minulosti proklamované volné kempování stále funguje, avšak míst bez omezení rychle ubývá
- letní noci jsou s ohledem na dostatek světla úžasné i na jihu Norska, slunce zapadá velmi pozdě a brzo vychází