1608 Turecko
Je pátek 29. července 2016 a my vyrážíme přes Slovensko a Maďarsko směr Turecko. V pozdních večerních hodinách přejíždíme do Srbska, kde máme cca 50 km za hranicemi najité příjemné místo na spaní u menšího jezera a starého mlýna.
Až na probíhající párty vše klapne dle představ a kolem půlnoci uléháme na hezkém romantickém místě.
Ráno stáváme brzo. Máme v plánu dojet až na jih, do Turecka. Vše jde podle plánu, i když se trochu zasekáváme na výjezdu ze Srbska, kde celníci příliš velkou rychlostí neoplývají. Již příjezd na tureckou hranici je zážitek. Při čekání na odbavení se dáváme do řeči s Turkem, který žije již 25 let v Německu. Ubezpečuje nás, že se nám bude v Turecku líbit, že je to velmi bezpečná země a že se určitě nemusíme bát místních muslimů. Pasová kontrola je velmi důsledná, ale korektní, stejně jako lustrování majitele vozidla. Po hodině se slovy Welkome in Turkey pokračujeme směr Erdine a potom pokračujeme na západní pobřeží, kam přijíždíme opět o půlnoci. Překvapuje nás velké množství stanů na pobřeží, rozmístěných "na divoko". Volné kempování zde očividně nikdo neřeší.
Probouzíme se do nedělního slunečního rána. Jdeme okouknout diving centrum, u kterého jsme přespali, koupeme se na místní pláži a užíváme si první plnohodnotné turecké ráno. Po kvalitní snídani vyrážíme na trajekt, který dělí evropskou a asijskou část Turecka. Bez zastávky vjíždíme až na trajekt, jako by čekali jen na nás. Než se stačíme rozkoukat, jsme v Asii. V Canakkale se snaží Michal pořídit místní datovou simku. Zjišťuje, že mohou koupit jen místní, ale nešťastný výraz přiměje místního maníka k okamžité reakci a kupuje datovku na sebe. Opět neuvěřitelný vstřícný krok místních. Pokračujeme podél pobřeží dál na jih. Volíme zkratečku, která nás zavede mezi místní zemědělce, kde očividně obytňák snad ještě neviděli. Cesta je náročná, ale zase vidíme, jak místní pěstují papriky, rajské, melouny, brambory, … Pecka. Chlapi pijí čaj, děvčata makají.
Odpoledne přijíždíme k městečku Kumburun,kde stavíme přímo na pláži. Odpoledne si užíváme koupačky a večerní siesty.
I v pondělní se probouzíme do krásného slunného dne. Je třeba se zmínit o motlitbě v 5 hodin ráno, která k nám doléhala z minaretu, který se nacházel v nedaleké vesnici. Dopoledne se koupeme, děvčata se seznamují s místním Murakem, ale jeho angličtina je žalostná. V poledne pokračujeme podél pobřeží na jih. Zastavujeme po cestě na kebab, kde nás místní učí jíst jejich specialitu. Zde komunikace probíhá více pomocí rukou než prostřednictvím společného jazyka. K večeru si nechtěně projedeme vesničkou Yenifoca, která je kouzelná, ale ne úplně stavěná na naše obytná auta. Ale všichni jsou fajn a mají s náma trpělivost. Za vesnicí pak nacházíme příjemné místo na spaní.
I úterní ráno probíhá stejně. Jasná obloha, teplé moře, koupačka, bohatá snídaně …. Užíváme si léta.
Po druhé hodině se přesouváme k Efesu. Přestože jsme na hranicích ujišťováni, že na západním pobřeží neexistuje placená dálnice, daří se nám cca 40 km dálnice trefit. Projíždíme elektronickým mýtným a na konci si přečteme, že jsme měli někde zaplatit 33 lir. Zkoušíme benzínku, ale bezúspěšně. Ráno moudřejší večera, přejiždíme na pláž nedaleko Efesu.
Místo je úžasné. Stojíme skoro předníma kolama ve vodě. Voda je úžasně teplá, užíváme si západu slunce, děláme pár fotek, grilujeme, …
A také slavíme Lukýsovo narozeniny :-).
Středa 3.8. Modré nebe, ranní koupačka, bohatá snídaně. Kolem poledního vyrážíme do nedalekého Efesu, kde se seznamujeme s antickou architekturou a dávnými bájemi - např. o Artemidě, bohyni lovu. V Efesu jsou též významné dějiny křesťanství, kde po ukřižování Ježíše žil svatý Jan, který zde psal Nový zákon a je zde též pochován.
Po prohlídce hlavních památek se přesouváme do vnitrozemí k další významné památce - Pamukkale. Parkujeme v campu přímo před vstupem do areálu s vápencovými kaskádami. Koupeme se v bazénu a sledujeme zajímavý přírodní úkaz přímo od aut. Prohlídku si necháváme až na ráno.
Pamukkale je jednou z největších turistických atrakcí v Turecku. Svah pokrytý sněhově bílým travertinem svým vzhledem připomíná kopec nebo hrad bavlny.Je zde oblast tektonického zlomu, kde na povrch vytékají minerální prameny bohaté na vápník. Z minerální vody stékající po skále vznikají usazeniny, které v průběhu mnoha tisíc let působivé terasy, kaskády a jezírka. A nepřestaly vznikat doposud, pramen je stále aktivní.
O pramen se lidé zajímali už v antických dobách a zhruba 250 let př. n. l. zde bylo založeno lázeňské město Hierapolis. Pozůstatky města se nacházejí přímo nad travertinovými kaskádami. Pamukkale je spolu s Hierapolí zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Stejné jméno jako přírodní památka Pamukkale má také malé město pod „hradem“, kde jsme v příjemném malém soukromém campu stáli. Na kaskádách jsme strávili celé dopoledne. Zároveň jsme si prohlédli trosky antických lázní Hierapolis, vystavěných přímo u travertinových kaskád, které zničilo zemětřesení.
Po poledni dáváme oběd, poslední koupačku v campovém bazénu a přes hory se přesouváme znovu na západní pobřeží.
Za zmínku stojí tankování, kdy jako pozornost od majitele čerpací stanice dostáváme pravý turecký čaj. Milá pozornost. Projíždíme Antálií a na večer parkujeme opět přímo na pláži nedaleko Chiméry, kterou chceme navštívit následující dopoledne. Při večerním posezení na pláži k nám přichází místní domorodec a lámanou angličtinou nám vysvětluje, abychom nepoužívali žádné světlo, protože pláž využívají též karety velké, které na pláži kladou vejce.
Ráno vstáváme při východu slunce a skutečně objevujeme několik hnízdišť, která jsou označena a u každého je datum, kdy byla vejce nakladena. Již v 6.30 se koupeme, voda je jak kafe. Po snídani vyrážíme na Chymeru. Na malé mýtince uprostřed lesního porostu zde z povrchových trhlin a otvorů uniká zemní plyn a na povrchu se samovolně vzněcuje. Místo je známé už od dob starověku, kdy bývalo díky své poloze blízko pláže významným orientačním bodem pro mořeplavce. Legendy praví, že zde má své sídlo řecký bůh ohně. Jedná se opravdu o zajímavý přírodní úkaz.
Na oběd si vybíráme místní taverničku a v tureckém posedu testujeme různé místní pochutiny. S majitelem se během krátké chvíle kamarádíme a následně se jdeme podívat do kuchyně, kde se v místní pícce peče domácí speciální chléb, který nám moc chutná.
K večeru přijíždíme do národního parku SAKLIKENT MILI PARKI. Ještě se nám podaří prohlédnout si místní soutěsku a večer po grilovačce jdeme do místní čajovny na turecký čaj. Pecka.
Sobotní ráno si vychutnáváme v horách u řeky, která vyvěrá v nedaleké soutěsce. Po skvělé snídani vyrážíme do Marmarisu. Sjíždíme z hor a po standardní čtyřproudé silnici vjíždíme do Marmarisu. Děláme nákup v místním supermarketu a kolem druhé hodiny vjíždíme do mariny, kde trochu děláme rozruch s našimi auty. Převzetí lodě domlouváme na 5.hodinu a tak ještě vyrážíme do města, prootže děvčata se těší na místní velký bazar. Děláme drobné nákupy. Dle plánu přebíráme loď a po 7.hodině vyrážíme z přístavu. První pokus je neúspěšný, protože se nám daří namotat mooringové lano na hřídel. Provizorně se nám podaří přistát, hbitě odstraňujeme lano ze šroubu a před osmou vyrážíme. Kotvíme nedaleko hned u ostrova naproti.
