1703 Svatojakubská cesta - vlastní příběh

Od roku 2010, kdy jsem si poprvé uvědomil, že existence Svatojakubské pouti dává smysl, jsem postupně stále intenzivněji vnímal vyprávění lidí, kteří tuto cestu podnikli. V roce 2014 jsem se rozhodl, že v budoucnu též tuto cestu absolvuji, ale pro nedostatek času jsem nebyl schopen naplánovat konkrétní termín. Až na konci roku 2016 se tento sen významně přiblížil díky skončení mého působení ve velké korporaci. Vznikl prostor pro čtení knížek, mezi kterými byly i knihy od Paulo Coelho. Začalo to známým Alchimistou a pokračovalo Poutníkem - Mágův deník.

Nepatřím mezi zbožné lidi, ale některé principy, architektura a hlavně příroda mě hodně oslovují. A absolvování Svatojakubské pouti je nejen uvědomění si sebe sama, ale též slušná sportovní výzva. Již v minulosti jsem měl možnost po Španělsku hodně cestovat. Navštívil jsem většinu historicky zajímavých míst jako je La Coruna, Salamanka, Madrid, … Díky obytnému autu jsme projeli celé východní a jižní pobřeží včetně několika pohoří. A musím říci, že hlavně život na venkově mi připadá z pohledu životního stylu výrazně jiný než ten, který známe z naší vlasti.

Konečně nastává den D a já vyrážím směr Pyreneje, kde na španělsko-francouzském pomezí chci svojí pouť oficiálně zahájit.
V sobotu ráno 18.3. vstupuji  v malém francouzkém baskickém městečku Saint-Jean-Pied-de-Port do  informační kanceláře s cílem získat statut poutníka. Vyplňuji přihlášku, získávám cenné rady potřebné na cestu a také získávám Credencial del peregrino, což je malá knížečka, kterou následně předkládám při každé příležitosti, kde mi mohou potvrdit , kudy právě procházím. Všechny instituce podél Camina vlastní krásná razítka. Credencial je důležitý pro následné získání Compostely, což je osvědčení o vykonání pouti.

Přímo v kanceláři se seznamuji s Marií, která žije v Kanadě, ale pochází ze Slovenka, i když rodiče jsou z Ukrajiny a Rumunska. Jedná se o postarší dámu, která plánuje zdolat celou cestu v rozsahu 800 km za 6 týdnů. Těší se, že si bude moci popovídat česko-slovensky, avšak brzy pochopí, že díky mému kolu se asi po cestě už nepotkáme. Ještě kupuji v městečku jakubskou mušli, což je symbol Camina a která mi následně opravdu zjednodušuje významně komunikaci s kýmkoliv.

Z Porta, které je mimochodem zapsáno na seznam památek UNESCO stejně jako celá Svatojakubská cesta, vede stezka přes Pyreneje do městečka Roncesvalles, kde se nachází moc hezké augustiánské opatství z 11.století. Získávám zde první razítko do svého Credencialu. Dále v Zubiri překonávám  Punte de la Rabia, most vztekliny. Věří se, že pokud se překročí třikrát, zvířata postižená touto nemocí se uzdraví. Mě to stačí jednou.

Postupně zdolávám celou trasu směrem na západ. Cestou je k vidění velké množství kostelů, křížů a poutnických ubytoven zvaných Albergue. Jedná se opravdu o nezapomenutelný zážitek, kdy se člověk pohybuje po různorodém terénu , po polních pěšinách, pastvinách, v úzkých kamenných uličkách horských vesniček a starobylých měst a musí překonat několik horských hřebenů.

Příroda je po cestě velmi rozmanitá. Hory, krajina osázená vinnou révou, náhorní step, zelené stráně, eukalyptové lesy, neuvěřitelně velké množství úžasných výhledů, které vylepšuje rozmanité počasí.

Pro mne bylo velkým zážitkem povídat si po cestě s různými lidmi, kteří mají své příběhy a své důvody, proč se na cestu vydávají. Potkal jsem se např. v horách s Migelem z Francie, který byl na cestě už 3tí měsíc a ušel již přes 2 tisíce kilometrů. Mluvil jsem s Němkou, která byla pevně přesvědčená, že když vykoná Svatojakubskou cestu, lidé se budou mít raději a nebudou válčit. Mluvil jsem s 80-ti letou angličankou, která provozovala na cestě ubytovnu pro poutníky z důvodu naplnění poslední vůle svého manžela. Potkal jsem španělského chlapce, který na tom nejneočekávanějším místě hrál na kytaru a nabízel poutníkům občerstvení se slovy "co mi za to dáte, je na Vás". Za dary pak nakoupil občerstvení na další den a pokud něco zbylo, šetřil, aby mohl jít studovat.

Jsem ateista, a proto cesta pro mě neměla náboženské důvody, i  když souhlasím s prohlášením, že každý evropan by měl za život nějakou pouť vykonat, protože pak by možná lidé více vnímali jeden druhého.

Hlavním důvodem byla změna zaběhnutého životního stylu, odreagování se od stereotypů všedního dne, seznámení se s historií a uměním, přírodou, pochopit důvody ostatních poutníků a také si trochu zasportovat.

A získání certifikátu v Santiago de Compostella, který deklaruje, že člověk cestu skutečně absolvoval,  je skvělou tečkou za takouvouto akcí. A proto v kanceláři pro poutníky v Santiagu de Compostela získávám poslední razítko do svého průkazu a čekám na vydání  Compostely, oficiálního dekretu katedrály. V katedrále se následně účastním od 12:00 „Poutní mše“. Během mše jsou poutníci srdečně přivítáni, jmenováni a společně se zemí původu a výchozím místem vyvoláváni. V katedrále navštívuji hrob sv. Jakuba a sochu sv. Jakuba a pokládám ruku na bránu „Pórtico de la Gloria“čímž završuji svojí pouť. Na závěr si dávám Tortu, mandlový koláč, který si prý dává každý poutník, který dorazí do Santiaga. Jedná se o sladkou tečku celé cesty.

Průvodcem na cestě mi byla kniha s názvem Svatojakubská cesta - Pouť z Pyrenejí do Santiaga de Compostela od freytag&berndt , kde je vše perfektně popsáno a potom aplikace pro iPhone mapy.cz a Buen Camino, které mi perfektně pomohli s orientací v konkrétních lokalitách.

A na závěr nezbývá než popřát případným budoucím poutníkům "Bueno Camino", šťastnou cestu.

Více o Svatojakubské cestě ZDE.