Toto jsou oficiální doporučení pro „výživu lidu“ od Světové zdravotnické organizace (WHO). Nad kvalitou a bezpečností potravin bdí EFSA (European Food Safety Authority). Jak snadné. V tuto chvíli však nastává zásadní problém. CO jsou zdravé zdroje tří základních živin? Nebo je to jedno? Samozřejmě, že není! To ve svém důsledku znamená, že nezdravé potraviny existují!
WHO však vidí příčiny stoupající nemocnosti, potravinových alergií, oběhových onemocnění a rakoviny, diabetu a obezity v nezdravém životním stylu (včetně stravování – a přejídání). Ještě že tu je EFSA, která dbá na to, aby nás ochránila před „nejhorším“ – tím myslím chemikálie, používané výrobci potravin, ba dokonce i před oněmi nezdravými potravinami (viz dále).
Podle tvrzení několika státem placených odborníků „žádná potravina není škodlivá, pokud se nejí v nadměrném množství, a na trhu nejsou nebezpečné potraviny“. Existuje větší demagogie?
Jíme zbytečně mnoho, to je fakt. Ale co to je „nadměrné množství“? Jíme kvalitní potraviny? Tak to ani náhodou. O bezpečnost a kvalitu potravin se starají státní kontrolní orgány. Přesto skandály s nekvalitou potravin jsou na denním pořádku. S postupující dobou sledování výsledků testů kvality potravin mám dojem, že neexistuje výrobce potravin (producent základních potravinářských surovin), který by neměl „máslo na hlavě“.
Existují nezdravé potraviny, a pokud ano, které to jsou?
Samozřejmě! Stejně jako existují ty zdravé. Sortiment nezdravých se v průběhu času mění v závislosti na tom, co věda objeví. Co když je to tak, že nejde jen o „objektivní vědu“, ale především o politiku?
Máme mnoho výkonných dojnic a jsme dobří v produkci obilovin a aktuálně také řepky. Na trhu je tudíž dostatek (levného?) mléka a mléčných produktů a produktů z obilovin. Pokrmové tuky (tím myslím rostlinné oleje) mají „zelenou“ od odborníků, podle kterých je řepkový olej minimálně stejně zdravý jako olivový. Což o to. Možná ano, když připustíme, že drtivá většina cenově dostupného olivového oleje má k opravdovému olivovému oleji daleko. Řepkový olej se jako palivo neujal, ale nadprodukce díky státní politice vyvolává problém. Co s ním? Tak ho nalejeme do lidí. A tak se řepkový olej stal zdravějším než olivový. Proč kupovat slunečnicový či sójový, nebo dokonce kokosový tuk, když máme dost vlastního řepkového. Používejte rostlinné oleje, živočišné tuky jsou nebezpečné – pryč s máslem a sádlem! Máte „zvýšený“ cholesterol, pozor na to! Tady máte margarín – ten vám hladinu sníží. A tak je trh přesycen „zdravými margaríny“. Co na tom, že margarín je „umělý“, je to hmota, která se v přírodě nevyskytuje! O co jde? Přece o byznys.
Podobně je tomu s „masem“. Spotřeba drůbeže je obrovská – vždyť jedině drůbeží maso je podle tvrzení odborníků zdravé. Inu, jako vždy – je to stylem „ano i ne“.
A teď pár slov k „nezdravým“ potravinám podle tvrzení státních (či „oficiálních“) odborníků a k dalším účelovým nesmyslům, produkovaným výrobci zkorumpovanými odborníky. Věda (EFSA) varuje před solí, uzeninami a konzumací hovězího masa. Budete trpět hypertenzí a dostanete rakovinu tlustého střeva! Nebo možná také ne. Producenti hovězího totiž – docela úspěšně – oponují. Totéž platí o producentech soli. Nic z toho, před čím EFSA varuje, prý není jednoznačné. Tak co si o tom myslet, že?
Co tvrdí výrobci limonád pod tlakem odmítavého postoje odborníků? My svoje (ovocné?) nápoje nabízíme jako „náhradu za nezdravé sladkosti“, ne jako součást zdravého pitného režimu! A jsou z problému venku. Myslíte si jako já, že tohle už je otevřený výsměch? A co pijí děti? Co nabídnou restauratéři dětem? Limonády a džusy, které ovoce ani neviděly. Ledový čaj, který čaj také neviděl. Navzdory tomu, že po netu kolují odstrašující obrázky kostek cukru v každém z takových nápojů! A to raději pomlčím o „chemii“. Čím sladší a čím barevnější, tím více po nich děti touží. Tomu říkám zneužití lidské psychiky.
Otázka zní: Jak se odborníci včetně lékařské veřejnosti zasadí za ozdravění naší výživy? Inu…
A tak musíme vzít vlastní výživu do vlastních rukou. Navzdory tomu, že významná část populace si o těch z nás, kteří dbají o správnou, rozuměj personalizovanou výživu, myslí, že jsme ujetí – jo, ty jsi ta zdravá výživa (podtext – patříš do kategorie blázen). Dokonce to o nás prohlašují lékaři! Prý jsme ORTOREKTICI – ti, co se stravují „jinak“. To je podle jejich názoru jedna z psychických poruch, spadajících do skupiny poruch příjmu potravy (PPP). Opravdu je ten, kdo se snaží žít zdravě, blázen? No, vypadá to tak.
Proč jíme nezdravě?
Přece proto, že zvyk je železná košile. Dokonce to máme v genech. Máme tendenci stravovat se jako naši předci. Stát nás v tom podporuje! Jídelníček v MŠ a ZŠ a v mnoha závodkách, ba dokonce i v restauracích se nezměnil celá desetiletí. Mnohé školy nás „ortorektiky“ napadají, prý jim ubližujeme, protože ony se snaží. Vaří dobře, dokonce některé vyhrály jakousi soutěž. No hurá. Ale stačí do té školy zajít a trochu se v jídelně porozhlédnout. Ach jo...
Proč také jíme nezdravě? Protože nás k tomu obratně manipulují výrobci mnohých potravin. Jde jim jen o zisk, tudíž zneužívají neetickou reklamu, útočící na naše podvědomí.
Proč také jíme nezdravě? Protože ani jednoduchá a vcelku správná doporučení větší část veřejnosti neakceptuje. Protože nedokáže odolat nabídce. Protože šetří na potravinách – hlavně aby jich bylo dost a nestálo to moc peněz. Protože si neuvědomuje, co ve skutečnosti jsou levné „moderní“ potraviny. Co tedy jsou? Produkty, které se tváří jako kvalitní potraviny, aby ve skutečnosti byly plné náhražek a chemie (aditiv). Protože supermarkety od výrobce nekoupí nic, co by „stálo za to“, bylo by to prý drahé! Spotřebitel žádá levné potraviny. My výrobci proto musíme šetřit, jinak by nás konkurence smetla. Potravinové řetězce: My za nic nemůžeme, to je neviditelná ruka trhu! My obchodníci využíváme toho, že naše neetické chování státní orgány neřeší. Masírujeme vás neetickou, mnohdy podvodnou reklamou, protože se nám za to nic nestane. To, co si my, prodejci potravin, dovolujeme k českému spotřebiteli, nemá ve vyspělých zemích obdobu. Inu, na Východě za takové potraviny jsou rádi. Tak co.
Existuje univerzální zdravá výživa?
Tak to ani náhodou. Věda už hovoří (konečně) o nutnosti tzv. personalizované výživy. Každý by měl jíst to, co vyhovuje jeho individuálním dispozicím a potřebám, daným genetickými dispozicemi, životním stylem a také aktuálním zdravotním stavem. Výživa se musí lišit v závislosti na pohlaví, věku, fyzické aktivitě, zaměstnání, stejně jako na ekonomických možnostech atd. Zní to moc vědecky a složitě? No, možná si neuvědomujete, že do jisté míry to ve svém stravování – podvědomě – děláte. Až na to, že často špatně. Většina lidí se stravuje pod vlivem zvyku a peněženky. Nikdo nás totiž neučí už od školky, co je zdravá výživa.
Odborníci i poučení laici tvrdí každý něco jiného, tak jak se v tom mám vyznat!
To je naneštěstí realita. Výživa je plná dogmat, mýtů, ale také nadějí. Lidé tápou, a mnozí hledají…. proto existuje tolik svérázných výživových stylů. Pravda, některé jsou praktikovány bez ohledu na genetické dispozice, prokazatelnými například metabolickým typem. Kromě toho věda přichází s novými objevy, bořícími stará výživová tvrzení. Nezabíjí nás vysoký cholesterol v důsledku konzumace živočišných tuků, možná ani nadbytek soli, ale především (jednoduchých) sacharidů a potravin, plných aditiv a xenobiotik (chemie). Máme problém v důsledku nízké biologické hodnoty potravin, které jsou „nadupané“ živinami, zato chudé na vlákninu. Proto trpíme poruchami střevní flóry i se všemi jejími důsledky. A jak se zdá, opravdu platí, že zdraví pochází ze střeva. Doslova.
Lobování producentů potravin je jednou z hlavních příčin problému
Co myslíte, že se stane, když věda prohlásí, že nadbytek soli je rizikový? Producenti soli okamžitě vytáhnou do protiútoku – zaplatí si nějaké vědce – a vida – ono to není tak hrozné, jak se nám snaží namluvit vědci. Co se stane, když se rozpoutá informační boom na téma „lepek je jed“? Producenti obilovin udělají to samé co producenti soli. A co v případě cukru a cukerných sirupů? To samé. Nedivte se, vždyť jim jde o kšeft. Celé generace přece konzumovaly pšenici – a najednou je to špatně? Anebo – sůl nad zlato. Lidi, jezte více luštěnin – jsou zdravé! Opět jde o dvojsmysl, protože luštěniny nejsou tím, za co je odborníci vydávají – jednoznačně zdravou potravinou. Zkuste nabídnout pečené fazole Eskymákovi! Inu, legrace není nikdy dost navzdory tomu, že jde o zdraví.
To, co je špatně, je někde úplně jinde.
Kde, kde? Ukažte nám na to, a my si dáme pozor. Kéž by. Kromě toho, ono už to mnohdy ani nejde. Potraviny se zbytky pesticidů, fungicidů, herbicidů (a jiných -icidů). Ovoce, uměle dozrávané a konzervované parafínem. Potraviny „obohacené“ umělými barvivy, sladidly, chemickými konzervanty, zlepšovači chuti a stability, přídavkem geneticky modifikovaných rostlin. Pitná voda obsahující nejenom chlór, ale také zbytky léků včetně antibiotik a hormonů. Nebo co takhle technologicky, nikoliv však biologicky „vychytané“ umělé tuky, modifikované škroby, syntetické enzymy, těžké kovy, plísně… že je vám z toho špatně a raději to ani nechcete vědět? Chápu. Nikdo z nás to v tuto chvíli nevyřeší. Úplně se bojím vás „dorazit“ konstatováním, že současné potraviny jsou produkovány vlastně chemickými potravinářskými továrnami, a tak se stávají „otravinami“?
Jak je tohle všechno možné? Snadno. Stát si v nás vypěstoval poslušné stádo ovcí. Necháme si všechno líbit. Kdo nemlčí, je umlčen. Představte si situaci, že by se – nějakým zázrakem – mně jako jednotlivci podařilo prosadit zákaz výroby umělých tuků. Rázem by o práci přišly tisíce lidí! Byl bych veřejností oblíben? Těžko. A tak se teď pokusím být trochu pozitivní. Naděje tu totiž je – pro ty, kdo ji chtějí využít. Tak například – máte možnost koupit si klasický kváskový chléb, který obsahuje jen celozrnnou špaldovou mouku, trochu soli, kvásek, možná trochu octa? Tak to udělejte! Nebo bio-kuře a bio-hovězí? Že je drahé? Ano, to je. Ale kdo vám řekl, že musíte jíst maso každý den?
Výhody i prokletí civilizace
Vliv civilizace je vysvětlením vzestupu konzumace „ready-to-eat“ průmyslových potravin, polotovarů, zamrazených pokrmů, pizzy, polévek v prášku, sušenek… není čas na vaření, není kde koupit kvalitní původní potraviny. Ale nezdá se mi, že by realizace sloganu „najdi si svého farmáře“ byla řešením.
(Ne)Výhody nových přístupů k výživě
Nelze se divit, že lidé hledají řešení. Mnozí ho nacházejí v praktikování specifických výživových stylů. Aktuálně „frčí“ keto-dieta, paleo a raw food (vitariánství). Bez dlouhých proslovů vám rovnou poradím – nejprve si dokonale prostudujte principy a obsah těchto stylů. Zvažte, zda jste vhodný typ pro ten který styl. Nejprve vybraný styl opatrně testujte. Dávejte pozor na možné potravinové intolerance. Zkuste do stravy zařadit co nejvíc tzv. superpotravin. Prostudujte možnosti využití doplňků stravy v případě, že máte podezření (tím spíše jistotu), že trpíte skrytou podvýživou.
Je to se stravou opravdu hodně složité. Ale to neznamená, že byste měli rezignovat. Přečtěte si moje publikace Nevíte, co jíte a K čemu jsou diety.