Vysvětlení je v tom, že se jednak stále hýbou, ale především musí neustále bojovat s chladem. Musí mít dostatečnou tukovou izolaci, jinak by zmrzli. A to není všechno, oni mají nejenom dostatek podkožního, tepelně izolačního tuku, který označujeme jako „bílý“, ale současně hojnost tzv. hnědého tuku, který je na rozdíl od bílého specifický – je to metabolicky aktivní tkáň produkující teplo. Je to orgán, který zajišťuje tzv. netřesovou termogenezi.

Jinými slovy, nebýt hnědého tuku, muselo by se teplo, nutné k uchování stálé tělesné teploty, tvořit ve svalech. A pokud by to nebylo aktivním pohybem, musely by se ty svaly třást! To přece znáte, že? Když je vám zima, třesete se jako ratlík!

A jsme opět u civilizace. Většina lidí moderního typu, žijící v pohodlí civilizace, čili stále v teple (zajištěném oblečením a vytápěním budov), ztratila veškerý hnědý tuk. Prostě, nepoužívaný orgán zakrní! To znáte – svaly vás opustí velmi rychle, když nejste pohybově aktivní. Podobně tomu je s kostní hmotou.

To je vysvětlení, proč mnohé tropické ostrovní národy také trpí obezitou včetně jejích následků. Dostatek stravy, minimum pohybu, neustálé teplo – a je po hnědém tuku!

Dva druhy tuku, ale každý z nich úplně jiný

Zmíněné dva druhy tuku jsou rozdílné doslova jako den a noc. Bílý tuk je minimálně metabolicky aktivní – tvoří se, když má organismus nadbytek potravy (především sacharidů) a minimální pohyb. Přebytek energie tedy musí uložit do zásob.

Ostatně, tohle dělali intuitivně naši dávní předci – kdo nedokázal zkonzumovat dostatek potravy nutné k vytvoření zásob energie „pro horší časy“, nepřežil. Běžnou situací byla období hojnosti a hladu. Nicméně potřeba tkáňového (vnitřního) zdroje tepla musela být zajištěna dostatečnou zásobou (a aktivitou) hnědého tuku.

Nyní to hlavní – tím je schopnost bílého a hnědého tuku komunikovat! Nemáš dost bílého izolačního a zásobního tuku? Dobře, nevadí, jsem tu já, hnědý tuk – dodám ti alespoň to teplo. A přežiješ!

Je v dnešní době hnědý tuk přežitek?

My, civilizovaní lidé, nejsme nucení tvořit hnědý tuk – nepotřebujeme ho. A to je problém. Možná jste si všimli, že obézní lidé se hodně potí. Stačí jen mírný pohyb! Proč? Protože mají nadbytečnou tepelně-izolační vrstvu! Přehřívají se, musí se chladit pocením. To je do jisté míry také energetický výdej.   A tím pádem malá ochrana před dalším tloustnutím. Ale obézním lidem (a nejenom jim) je pocení nepříjemné. To znamená, že se stále méně hýbou, protože pohyb produkuje tzv. odpadní teplo, a tedy nutnost „chlazení“. A tak je jejich motor i v nízkých otáčkách stále přehřátý.

A teď - co dělat? V posledních několika letech se hledají způsoby, jak zabránit tvorbě nadměrných tukových zásob čili bílého tuku. Spekuluje se o vhodných technikách přeměny bílého tuku na hnědý – to by přece bylo ideální řešení! Pravda je, že zatím neexistuje přímá a rychlá možnost, jak vytvořit více hnědého tuku. Spekuluje se o použití nově objevených hormonů, ale jejich konkrétní aplikace je otázkou mnoha let výzkumu a vývoje léků tohoto typu.

Jak vytvořit více hnědého tuku? Chladem!

A tak existuje jen jediná reálná možnost! Tou je tzv. chladová adaptace (zkuste se na toto heslo podívat na internetu). Ajaj, to zavání něčím, co se nám asi nebude líbit! No, kdo by se rád a pravidelně otužoval, že? Ano, chladová adaptace je v podstatě „otužování“ – tak jak nám to před desítkami let doporučovali praktičtí lékaři (dokud ještě měli zájem o prevenci). Přitom před těmi desítkami let jsme zdaleka nežili v tak teplotně komfortním prostředí a v nadbytku stravy. A také jsme se mnohem více hýbali.

Chladová adaptace, tedy v podstatě „otužování“, musí být pravidelná, samozřejmě postupná. Není vhodné bez přípravy rovnou skočit do vany plné ledové tříště. Můžete dostat srdeční šok, přinejmenším „nastydnout“, ale také poškodit svaly krční páteře. Jaké metody se dají použít?

• Polévání končetin a sprchování studenou vodou – nutné je postupovat opatrně jen postupně snižovat teplotu vody.
• Ledová lázeň (vana s ledem) – ale o tom jsem se již zmínil – v podstatě to je nereálné.
• Otužování se na čerstvém chladném vzduchu (plus dechová cvičení) – postupné odkládání teplého oblečení, nebo běh v kraťasech nebo do půl těla.
• Kryoterapie – probíhá v tzv. kryokomoře (též „polárium“). Jste polonazí, v čepici a ponožkách a s rouškou na obličeji v komoře, kde je teplota mezi -100 až -160 °C. Doba pobytu se postupně prodlužuje od 1 až do 5 minut. Z vlastní zkušenosti mohu vřele doporučit. Problémem je ovšem to, že kryokomor je v republice jen několik a cena je poměrně vysoká (jedna procedura stojí minimálně 250 korun). Ideální je cyklus deseti aplikací s pauzami 3–5 dní. Vyzkoušeno mají především profesionální sportovci, protože tento proces velmi urychluje regeneraci po sportovním výkonu.

Pár důležitých fakt o hnědém tuku

Lidé mají hnědý tuk ve významném množství jen v novorozeneckém věku. Je to v podstatě „přežitek“ z dob našich předků, jak bylo vysvětleno výše. S postupujícím dětstvím ho ztrácíme, protože ho nepotřebujeme. Zůstávají jen „ostrůvky“ v oblasti nad lopatkami, v místě, kterému se říká lidově „hrb“. A je otázkou, do jaké míry je zde lokalizovaný hnědý tuk metabolicky aktivní – řešením je, že k aktivitě mu pomůžeme.

Jak na to?

Existují studie, které řeší optimální způsob chladové adaptace. Počínaje extrémními až po „shovívavé“. Ono se totiž dobře ví, že člověk je tvor pohodlný – vlastně, zpohodlnělý. A navíc, má stále méně času starat se o sebe (myslím o zdraví).

Nemá čas na pravidelnou fyzickou aktivitu (i když je to spíše výmluva, že), tím méně, aby chodil pravidelně plavat do studené vody (a kam, že). Natož aby spal při teplotě okolo 10 °C. Nebo se sprchoval 15 minut (ideálně 2x denně) velmi studenou vodou. Tím méně, aby si našel čas (a v podstatě také prostředky) na „ledování“. Kdo najde odvahu vlézt minimálně po pás do ledové tříště? A kde by ji tolik vzal? Inu, není to jednoduché, být zdravý…

A tak se zkoušely různé „finty“ - například okolní teplota jen 14 až 20 °C – dlouhodobě. Nebo teplota 16 °C po dobu 2 hodin. Výsledkem byla aktivace metabolismu někdy až o 30 % nad klidovou (tzv. bazální) hodnotu.

Jedna ze studií už tak „mírná“ nebyla – sledované osoby musely strávit 3 hodiny ve vodě o teplotě 18 °C! A ejhle – metabolický výdej se zvýšil na dvojnásobek. Nicméně je tu problém v metodice, není jasné, zda pokusné osoby plavaly nebo jen stály ve vodě až po krk. To si neumím představit! Takže popisované zvýšení výdeje energie muselo být v souvislosti s fyzickým výkonem. Logicky je jasné, že plavat 3 hodiny v moři, teplém 25 °C asi nebude fungovat. A také bych chtěl vidět někoho, kdo by vydržel plavat celé 3 hodiny…

To je všechno pěkné, až na to, že jsem nenašel studii, která by chladovou adaptaci využila k prokazatelnému zvýšení množství hnědé tukové tkáně. Lze konstatovat, že to malé množství této tukové tkáně, kterým disponujeme, pravděpodobně vlivem chladové adaptace jen zvýší aktivitu – nikoliv aby se hmotnostně zvětšilo. Takže to jen potvrzuje, že chladová adaptace je v podstatě „otužování“.

Logicky můžeme přispět k úbytku bílého tuku díky zvýšení výdeje energie. A co hlavně? Stejně jako po vydatném cvičení, tak i po vydatném plavání ve studené vodě nastane co? Velký hlad! A máme problém.

Takže?

Díky adaptaci na civilizační komfort jsme přišli o hnědý tuk. Můžeme se pokusit jeho zbytky aktivovat výše uvedenými postupy. Nebo se musíme obrnit trpělivostí a řadu měsíců, možná let, díky systematické, leč relativně technicky přijatelné chladové adaptaci, dosáhnout zmnožení hnědého tuku.

K tomu kupodivu může dojít i tak, že se část bílého tuku aktivuje a postupně se přemění na hnědý. Nebo, což je hodně zajímavé, přemění se na jakéhosi „křížence“, totiž na tzv. béžový tuk, který je metabolicky aktivnější – a to už je větší šance, co říkáte?

Převzato od Světa zdraví