Úskalí realizace sofistikovaných redukčních režimů

Milí čtenáři,

jsme tu proto, abychom se zabývali řešením problémů nadváhy a obezity, vzniklých z různých příčin. V tomto úsilí nejsme sami, přesněji řečeno, totéž dělají tisíce vědců, obezitologů, chirurgů, internistů a endokrinologů. Těm však účinně pomáhají interpretovat jejich doporučení a závěry specializovaných vyšetření do reálného života „terénní pracovníci", jimiž myslím poradce pro výživu. Co bych ale rád zdůraznil je fakt, že poradce pro výživu není jen „vykonavatelem či snad interpretem" odborných doporučení. On totiž je především bojovníkem v první linii. Tímto příměrem se pokouším vysvětlit princip jeho práce, jímž je „zachytit" v populaci obezitou ohrožené jedince a poskytnout jim doslova „první pomoc". Jejích práce skutečně znamená doslova „boj", který svádějí s potřebou realizovat odborná doporučení u všech postižených, mezi nimiž je mnoho takových, kteří neprojevují dostatek ochoty taková doporučení dodržovat. Tím méně, aby se jich drželi po celý život.

Nyní se pokusím vysvětlit, co tím vším myslím

Začnu konstatováním, že v české populaci je minimálně 50 % dospělých osob „postiženo" nadváhou, víc než 30 % obezitou a víc než 10 % tzv.obezitou morbidní. V dětské populaci jde údajně jen o 10 %. Je to jen odhad, protože jistě znáte ono stupňování slova lež: „lež prostá, lež nestoudná, statistika". Ať už je to jak chce, jisté je, že medicína nejenom nestíhá, ale ona si dokonce už ani neví rady....a není divu. Vždyť navzdory desítkám let usilovného výzkumu stále není jasné, jaké postupy jsou skutečně efektivní. Dokonce je zřejmé, že názorová diverzita odborníků je stále hlubší. Medicína nakonec přiznává, že se dost často mýlila ve svých doporučeních, ale nakonec bude muset uznat i to, že reálný život uplatnění mnoha z doporučení nepřipustí. Aktuální stav výskytu nadváhy a obezity ve světové populaci dokazuje, že snaha odborníků je onen pověstný „boj s větrnými mlýny".  Jde totiž o to, že jakkoliv „vymazlená" doporučení jsou k ničemu do té doby, než budou plně realizovatelná, ale především dokud nezačnou akceptovat výraznou individuální charakteristiku té které „postižené" osoby.

Odborných nebo přímo vědeckých návrhů na řešení je mnoho, naneštěstí se od sebe zásadním způsobem liší.  Není divu, že veřejnost je zmatená. Možným důsledkem je například pokus o několik (naneštěstí z důvodů velmi krátké doby použití zcela neúčinných) pokusů o nějakou „redukční dietu" aby nakonec následovala  rezignace.

Lékařská veřejnost a hlavně specialisté na obezitu dosud nepochopili, že jakákoliv „moudrá rada" je k ničemu, pokud nebude realizovatelná v běžném životě. Současně jim ještě nedošlo, že člověk je po psychické stránce „nestabilní" a především  to, co rozhoduje je podvědomí. Již od dětství je veřejnost „masírována doporučeními", ale není to nic platné, protože realizace závisí na „vůli" (psychice), ale naneštěstí především na působení zakořeněných zvyklostí. A to až tak silně, že už nejde o zvyk, ale o geneticky fixovaný návyk. Naše jednání i v oblasti způsobu stravování z větší části podléhá vlivu do podvědomí uložených informací. Nevěříte? Proč myslíte, že se výrobci (čehokoliv) tak usilovně snaží prezentovat všechny druhy reklam? Ano, rozumíte tomu dobře. Jde o cílenou manipulaci s vaším podvědomím. K tomu si můžete připočítat další „tlaky". Především však kolektivismus a sociálně ekonomickou situaci. Abych to zkrátil. Pro stát i pro privátní ekonomiku nejsme ničím jiným, než spotřebiteli.

Co dělat s doporučeními jakými jsou:

1.     Jez střídmě, ale pestře - sniž spotřebu potravin

Otázka: Jak se ubránit tlaku podnikatelů ve veřejném stravování, kteří za posledních několik let zvýšili velikost porcí na dvounásobek? Typickým příkladem jsou čínská bistra. Jak zvládnout psychiku, když takovou nadměrnou porci dostanete na stůl? Vy si to zaplatíte – a potom toho máte polovinu vrátit? Já to vyřeším tím, že jednu porci rozdělím pro dvě osoby. I tak to bohatě stačí. Jiní to řeší tak, že si zbytek nechají zabalit s sebou. Ideální řešení, zdá se.  Samozřejmě ideální řešení znamená – nechodit do „fast foodu".

2.     Sniž konzumaci sacharidů a tuků – přestaň do sebe lít slazené nápoje, nejez cukrářské výrobky, používej víc komplexních sacharidů

Otázka: Jak zabránit „výchově" mladé generace, vystavené neuvěřitelné vlezlé reklamě na ty nejhorší druhy sladkostí? Jak vysvětlit pořadatelům akcí pro děti, že není možné, aby jedinou formou „odměny" byly – sladkosti od sponzorů? Podobné to je s tuky – jak odolat lžím výrobců ztužených tuků, že jejich produkty jsou zdravé, ba dokonce zdravější než máslo, když za jejich tvrzením stojí někteří podplacení odborníci? Jak vysvětlit dětem, že to je špatné, když všechny jiné děti, jejichž rodiče na to kašlou, tohle do sebe valí ve velkém? Jistěže existuje řešení – dokonce dvě – tlak medicíny  na zákaz klamavých reklam a tlak rodičů na celoplošné zavedení předmětu „výchova ke zdraví" již od 1. třídy základní školy. Divili byste se v případě, že by se to podařilo, jak neuvěřitelně pozitivní efekt na zdraví dětí by to mělo! Jenomže, státu je to jedno, stát chce prosperovat doslova za každou cenu. Jakési řeči o tom, že státu záleží na zdraví občanů jsou totální výmysly. Já to řeším tak, že učím klienty orientovat se v etiketách a dbát na plánování jídelníčku do té doby, než se konzumace racionální stravy nestane zcela automatickou.

3.      Jez pravidelně, ale hlavně snídej a také nejez před spaním -  rozvrhni si příjem stravy    do pravidelných denních porcí a tak se nebudeš muset cpát před spaním

Otázka: Jde o teorii, nerespektující skutečný život. Ráno byste museli vstát minimálně o hodinu dřív než obvykle. Museli byste se dlouho učit snídat. V případě dětí by vás to stálo všechny nervy...a děti také. Jak může pravidelně jíst někdo, kdo je manažerem neustále na cestách a při  jednáních? Jak může jíst pravidelně lékař či zdravotní sestra? Jak mohou jíst pravidelně lidé, zaměstnaní na směny? Jak mohou jíst pravidelně lidé, pracující mimo „civilizaci"? Není snad lepší nejíst, než se cpát ve stresu a chvatu něčím, co je „zrovna po ruce"? Jak si doma vařit zdravá jídla, když nás to nikdy nikdo neučil a jen jsme jako děti a studenti pasivně konzumovali to, o nám uvařili ti, kdo o racionální výživě v životě neslyšeli? Já to řeším tak, že formuluji návrhy na individuální řešení – pro někoho například formou  „krabiček", pro jiného výukou vhodného výběru pokrmů v restauracích, pro dalšího zase „cestovními krabičkami" a hlavně nápoji....

4.     Pravidelně se hýbej – podle doporučení odborných lékařských společností se musíš hýbat každý den minimálně 30 minut. Ale ne tak, že budeš plít na zahrádce nebo sledovat svého psa, jak lítá okolo tebe, ale hýbat tak, že budeš mít tepovou frekvenci na hodnotě 70 % tvého maxima! Myslíte si jako já, že NIKDO, kdo toto doporučení oficiálně vydal jako výplod rozsáhlé vědecké činnosti, nic takového nikdy nedělal. Tohle je totiž stejně vzdálené reálným možnostem jako doporučení „jezte jen velmi kvalitní potraviny".

Já to řeším tak, že rozdělím denní zátěž na dvě části – prostě a jednoduše 2x 15 minut. Ale už když se budete hýbat jen 2-3 týdně, je to obrovský pokrok. A tohle mohou dělat všichni, dokonce i ti, kteří mají nějaké pohybové hendikepy.

Co je ovšem zcela zásadní, to je individuální přístup. I v tomto případě jsem mohl uvést jen jakési „náznaky" individuálního řešení, protože to je těsně závislé na aktuálním zdravotním stavu i jedinečné individuální charakteristice metabolické i psychické. Úspěch však závisí hlavně na tom, zda klient pochopí, jak je to pro vývoj jeho zdravotního stavu důležité a začne aktivně spolupracovat a především se naučí stravovat se vhodným způsobem po celý život.

Znáte snad nějakou jinou poradenskou organizaci nebo jednotlivce, kteří by se zabývali přísnou individualizací klientské péče tak, jako to dělá ve svých poradenských centrech Svět zdraví?