Na druhé straně musím připomenout, že personalizovaná změna stravovacích zvyklostí patří mezi nejúčinnější prostředky podporující standardní terapii a to znamená, že by se měla stát nedílnou součástí tzv. komplementární personalizované medicíny.

Nevhodný životní styl, jehož součástí je způsob stravování, je většinou autorů stále považován za primární příčinu obezity. Myslím, že jde o nepochopení komplexity problému. Chybou je opomenout vliv celé řady okolností, jimiž jsou především vrozené dispozice (genetika), chyby ve výživě již od prenatálního vývoje, pohlaví a odlišnosti fenotypu (dané genetikou a modulované životním stylem), ale také některá onemocnění, např. pohybového ústrojí, hormonální či vrozené metabolické poruchy a případná medikace. Samostatnou oblastí s dopadem na obezitu je psychika. A to jak „psycho-typ”, tak případný stres. Neustále opakuji – až příliš často je problém v hlavě. Přinejmenším jeho řešení.

Klíčem k řešení, jak ze strany medicíny, tak poraden pro výživu, musí být optimalizace metabolismu. Ten je v případě obezity negativně ovlivněný nadměrným množstvím tukové tkáně a s tím souvisejícími problémy v oblasti hormonální regulace. Medicína chápe pojem „normalizace“ farmakologicky, poradny pro výživu „nutricionisticky“. Nezávisle na příčinách obezity jde o stav, který znamená zvýšené riziko vzniku komorbidit (doprovodných nebo v důsledku obezity snadněji vznikajících onemocnění) odlišných u gynoidního (ženského) a androidního (mužského) typu.

Pandemie obezity, postihující nyní již nejenom průmyslově rozvinuté země, musí mít nějaké příčiny. K dispozici jsou stovky vědeckých studií, jejichž autoři prezentují mnohdy vzájemně si odporující závěry. Což znamená, že pojmenování reálných příčin stále není striktně definováno. Medicína má v důsledku tohoto fakta problém racionálně reagovat, čili určit standardní metodiku terapie. Proto se již desítky let omezuje na použití termogenních farmak a anorektik (když pominu chirurgický, tzv. bariatrický zákrok, který se provádí za účelem zmenšení objemu žaludku).

Faktem také je, že medicína „nestíhá“. Obézních už je tolik, že by si efektivní řešení (pokud  by bylo známo) vyžádalo vytvoření obezitologických ordinací v počtu blížícím se počtu ordinací praktických lékařů. Ostatně, jsou to právě praktičtí lékaři, kteří neřeší obezitu v první instanci. To není jejich vina, jde o problém v koncepci zdravotnictví.

Odpovědné zdravotnické orgány, včetně WHO, si uvědomují, že řešení je v primární prevenci, kterou je zdravý životní styl, který je podmínkou dobrého zdraví. Preventivní medicína prakticky neexistuje. Jak říká MUDr. René Vlasák, primář zdravotnického zařízení Prevence 2000 (původní formulace je upravena autorem tohoto článku):

V prevenci civilizačních onemocnění jde o optimalizaci množství tukové tkáně v poměru k ostatním složkám stavby těla, jimiž jsou celková tělesná voda a aktivní tělesná tkáň (především svalová hmota). Nejprve musíme vyhodnotit symptomy, protože většina z nich souvisí s poruchou energetické homeostázy (stabilní vnitřní prostředí).

Tuk není jen na škodu

Lidský organismus musí disponovat jakýmsi (viz dále) množstvím tuku, protože ten je:

• zásobárnou energie, funguje při fyzické aktivitě, a jednak – viz další bod
• tepelným izolátorem, nutným k udržení stálé tělesné teploty
• metabolicky aktivní (odlišně v případě „bílého“ a „hnědého“ tuku )
• mechanickou ochranou vnitřních orgánů
• místem přeměny některých hormonálních prekurzorů na aktivní hormony
• místem ukládání lipofilních toxinů a léků (to určitě není ideální, kromě toho problém nastává  při rychlé redukci tukových zásob, kdy může dojít k „autointoxikaci“)   

Problém nastane v případě, kdy se tuk ukládá nejen do tukových tkání, ale také do svalů (to by ještě šlo) a především do jater a pankreasu čili slinivky břišní (to je velký problém).

Níže popsané rozdíly v místech ukládání tuku mají zásadní vliv na riziko vzniku chronických metabolických (civilizačních) onemocnění tím, že jsou zdrojem tzv. inzulínové rezistence (s následným vznikem diabetu 2. typu) a také znamenají riziko produkce tzv. prozánětlivých faktorů, jejichž důsledkem jsou kardiovaskulární onemocnění.

 

Obezita není jedna jako druhá

Centrální (androidní = mužský = jablko) typ je charakterizován ukládáním tuku nejenom na trupu, ale především do dutiny břišní. V tomto případě převažuje právě zmnožení viscerálního (útrobního) tuku. To představuje vážné riziko pro vznik civilizačních onemocnění (viz dále).

Periferní (gynoidní = ženský = hruška) typ je tvarem postavy přirovnáván k hrušce. Tuk se ukládá především v oblasti hýždí a stehen. Tento typ postavy má cca jedna třetina žen. Zbytek připadá na typ androidní či smíšený.

Smíšený typ je potvrzením faktu, že nic není černé ani bílé. Dr. Vlasák hovoří o typu „banán“. Je to právě tento typ, který převládá.

Ženy tedy mohou mít problém s androidní obezitou, ale kupodivu muži se mohou dočkat problému s „relativní gynoidní“ obezitou.

Fakta výše uvedená jsou velmi důležitá při volbě redukční strategie!

Zdravotní rizika obezity

Centrální typ obezity znamená výraznější zdravotní rizika vzniku chronických civilizačních onemocnění. Hovoříme o metabolickém syndromu X. Týká se to především mužů (celoživotně), riziko však hrozí také ženám v postproduktivním věku. Metabolický syndrom X však může postihnout také ženy trpící androidní obezitou. Standardními diagnostickými kriterii jsou:

• hypertenze
• obvod pasu u mužů větší než 102 cm, u žen nad 88 cm (poznámka níže)
• v biochemickém obraze hodnota TAG nad 1,7 mmol/l – zatím pro obě pohlaví stejná,
• hodnota HDL cholesterolu pod 1,0 mmol/l u mužů a pod 1,3 u žen
• glykemie na lačno nad 6,1 mmol/l – u obou pohlaví stejně.

Metabo-syndrom X znamená riziko vzniku civilizačních onemocnění počínaje aterosklerózou (s ní souvisejí srdeční a mozkové příhody) přes diabetes 2. typu až po řadu typů nádorů.

Při hodnocení množství tukové tkáně muži mají situaci zjednodušenou tím, že predilekční (řekněme „vrozená“) místa kumulace tuku se celoživotně nemění, proto lze použít totožný redukční režim po celý život. Samozřejmě je možný problém, vyvolaný některými onemocněními - a ta jsou četnější v důsledku procesu stárnutí.

V případě ženského typu obezity je situace složitější, protože s přibývajícím věkem může dojít ke změnám typu ukládání tuku.

U žen hraje důležitou roli těhotenství a kojení (a jejich počet) a hormonální antikoncepce.

Množství tělního tuku a místa jeho uložení rozhodují jak o zdraví, tak o vzhledu, do značné míry také o fyzické kondici, v první řadě o zdravotních komplikacích. K zachování dobrého zdraví a kondice je vhodné udržet množství tuku v rozmezí optima - u žen od 15 do maximálně 30 %, u mužů od 10 do maximálně 20 % celkové tělesné hmotnosti.

Specifika gynoidního typu obezity

Podle dr. Vlasáka jde o specifickou formu metabolického syndromu, kterému říká „metabo-syndrom Y“ (na rozdíl od metabo-syndromu X, typického pro obezitu mužského typu). Pro metabo-syndrom Y je typické ukládání tuku v oblasti hýždí a stehen. Pokud se žena tohoto typu hubne, dojde nejprve k redukci tuku v obličeji, prsech a v oblasti pasu („pneumatika“). Problematické partie však odolávají tradičním redukčním postupům, jimiž jsou diety a fyzická cvičení.

 

Zde je standardní charakteristika metabolického syndromu Y:

1. BMI  >  27 (index tělesné hmotnosti na základě poměru mezi výškou a váhou)
2. WHR  <  0.7 (porovnání obvodu pasu a boků)
3. Insuficience (neboli selhávání) žilně–lymfatického systému s tendencí k hyperosmolárním edémům (otoky vyskytující se v případě onemocnění cukrovkou)
4. Hypotenze spolu s neurovegetativní dystonií (Porucha dráždivosti sympatických a parasympatických nervových systémů. Může vést k neovladatelné hyperaktivitě některého orgánu a k jeho funkčním poruchám.)

Symptomy zařazené do bodu 4:

Normální nebo zvýšený hodnoty TAG (též TG, čili triglyceridy), zvýšená glykemie, výrazně zvýšený celkový cholesterol a naopak snížený bazální metabolismus (BMR). Doprovodným jevem je snížení, eventuálně změny, imunity, častá jsou autoimunitní onemocnění, typicky štítné žlázy. Dále je přítomná hypermobilita a související vertebrogenní obtíže (bolesti zad, křížové krajiny a hlavy), od určitého věku inkontinence.

Všechno je to – o hormonech (a citlivosti organismu na ně)

Metabolická harmonie (či dysharmonie) je určena souhrou tuková tkáň – hormony. Hlavní roli v rozdílech v ukládání tuku hrají pohlavní hormony, především testosteron, progesteron a estrogeny, a poměr jejich hladiny v organismu. Tuková tkáň je pro hormony vnímavým partnerem a jak přirovnává dr. Vlasák, je  „modelínou“, vytvářející tvary lidského těla.

Nefarmakologická neinvazivní „terapie“ obezity

Standardní postup většinou kombinuje nějakou redukční dietu a fyzickou aktivitu. Někteří odborníci používají tzv. behaviorální terapii, která se snaží o pochopení osobního problému, pracuje s psychikou obézního a učí ho změnám životního stylu. Právě v posledně uvedeném postupu nastávají problémy. Také jde o to, jakou formu té které z uvedených terapií je vhodné a především možné, zvolit, v závislosti na psychice, zdravotním stavu a typu obezity. Komplikace nastávají také proto, že uvedené metody nehradí většina zdravotních pojišťoven (některé částečně, podobně životní pojišťovny). To je pro obézního klienta finanční zátěž, která bývá častou příčinou jeho rezignace.

Problémy jsou také s metodikou. Tak například fyzická aktivita by měla být rozdílná pro muže a ženy. Její forma, doba a intenzita musí vycházet ze vstupního zhodnocení aktuálního zdravotního stavu (včetně častých pohybových omezení), stejně jako ze stavu fyzické kondice. Jako - původním povoláním sportovní fyziolog - musím zdůraznit, že v případě, kdy se obézní člověk bezhlavě vrhne do „sportu“, koleduje si o zranění. Cvičit pod vedením nezodpovědného trenéra (především jde-li o skupinová cvičení), je rizikové nebo neúčinné (v případě, kdy si obézní riziko uvědomuje a aktivitu tudíž „nepřehání“). Jinak řečeno, také cvičit se musí umět! V případě gynoidní obezity jsou na internetu dohledatelné specifické formy cvičení (většinou anglicky). Předpokládám, že při vyhledávání videí a doporučení „jak cvičit“ si uvědomíte, že neexistují jednotné názory ani v této oblasti.

Existují mnohé další možnosti – například fyzikální procedury. V případně gynoidní obezity právě ony mohou být velmi efektivní. Překvapivě, přesto racionálně, se prosazuje tzv. chladová terapie (mám na mysli lokální, praktikovanou  ambulantně). Jednou ze základních možností je „otužování“. Praxe ukazuje, že je to jen teoretická možnost. Sofistikovanou metodou je kryoterapie.Její aplikace je bohužel relativně drahá a velmi málo místně dostupná, kromě toho je nevhodná pro osoby s hypertenzí. Ale funguje, na rozdíl od oblíbeného saunování. Správný princip je tento: „zvenku chladit – zevnitř ohřívat“.

Všechny popsané metody jsou využitelné u všech typů obezity. Nicméně ženy gynoidního typu by měly zvažovat systematickou péči v podobě tzv. „komplexní dekongestivní terapie (KDT)“. Je to neinvazivní nefarmakologická léčba umožňující redukci a následné udržení sníženého objemu těla nebo jeho částí (např. objemu končetin a hýždí). Původně se používala v lymfologii. To je obor, jehož cílem je diagnostika a léčba otoků vznikajících v důsledku zhoršeného toku lymfy.
Doporučení pro čtenáře: Podrobnosti o obezitě včetně popisu většiny klíčových redukčních režimů najdete v publikaci autora článku pod názvem „K čemu jsou diety“, nakladatelství Ikar 2015.